31. odbor I. správy

• odbor emigrace (1971-1974), 31. odbor (1974-1988), 26. odbor (1988-1990) - zahraniční kontrarozvědky, ideodiverze a emigrace

Vedení odboru:

• 1971 – 1984 náčelník mjr. Jan Penčík "Pozorný"
• do r. 1978 zástupce náčelníka pplk. Václav Lenert "Lahoda"
• 1984 – 1989 náčelník pplk. Milan Jelínek "Brodský"
• 1988 – 1989 zástupce náčelníka odboru mjr. Jiří Vedral "Kabíček"

Odbor I. správy MV rozpracovával aktivní protičeskoslovenská a protisocialistická centra a prominenty čs. emigrace. Získaval poznatky o politické a "ideodiverzní" činnosti emigrace s cílem odhalování pomáhačů v ČSSR, odhalování vlivu a kanálů na komunistické pokrokové strany v kapitalistickém světe a odhaloval kanály spojení do ČSSR. Prováděl aktivní opatření k ovlivnění emigrace a likvidace protistátní a protisocialistické aktivity.

Mezi nejdůležitější akce 31. odboru patřilo rozpracování a agenturní obsazení Rádia Svobodná Evropa. Objektový svazek 10081 obsahuje stovky podsvazků a tisíce stran. I přes masívní nasazení agentů do tohoto vysílače, jenom asi tři nebyli známi kontrarozvědným orgánům, zodpovědným za jeho bezpečnost.

Další důležitou akcí bylo rozpracování redakce časopisu Svědectví v Paříži. Objektový svazek 12572. Státní bezpečnosti se podařilo podstavit Pavlu Tigridovi několik agentů z nichž pravděpodobně nejnebezpečnějším byl Václav Rejholec, který bydlel ve stejném domě jako Václav Havel a spolupracoval se Státní bezpečností od roku 1959, kdy se jej podařilo pomocí Msgre. Františka Plannera podstavit Pavlu Tigridovi. Až do konce roku 1989 měl plnou důvěru Pavla Tigrida. Jeho udavačskou službu StB odhalil Vávlav Havel v roce 1985. V prosinci 1980 instaloval příslušník Státní bezpečnosti Josef Šorčík "Šembera" za pomoci maďarského emigranta Imré Gajdoše odposlechový vysílač do redakce Svědectví. Odposlechnuté hovory byly v červenci následujícího roku vysílány československým rozhlasem v pořadu "Hovory z druhé strany."

Dalším důležitým svazkem bylo sledování časopisu Listy, který vydával v Římě Jiří Pelikán. Časopis byl veden v objektovém svazku 12613. Proti Jiřímu Pelikánovi podnikla Státní bezpečnost desíty tzv aktivních opatření z nichž nejznámější je pravděpodobně zaslání bomby v únoru 1975, kterou odeslali příslušníci residentury v Římě Jaroslav Forst "Fuka" a Milan Jelínek "Brodský". Vedle rozpracování problematiky Vatikánu v objektovém svazku 12402 patřil časopis Listy k hlavním objektům odboru. Na sledování Pelikána se podílely i satelitní služby a Státní bezpečnost při něm úzce spolupracovala s KGB. Při rozpracování Vatikánu se podařilo rozvědce pomocí agentky Ireny Trolerové - Torettové, která byla neteří kardinála Cassaroliho, nasadit mu do lampy odposlechový mikrofon. Výsledky odposlechů si odvážela přímo KGB. Počátkem devadesátých let se provalil skandál s vysokým úředníkem Ruggierem Orfeiem, který byl zaverbován jako agent Státní bezpečnosti. Dalšími významnými agenty v prostředí Vatikánu byli Ernest Mašat a jeho dcera Ingeborg Mašatová, kterou od jejích 23 let řídila přímo sovětská KGB.

Odbor byl v rámci reorganizace v r. 1988 sloučen do 26. odboru.

Viz také: 1. správa FMV, 26. odbor I. správy