1. odbor X. správy

Vedení:

• 1974 - 1977 Jiří Dvořák (náčelník)
• 1977 - 1979 pplk. JUDr. Oldřich Mézl (náčelník)
• 1980 - 1986 mjr. PhDr. Karel Vykypěl (náčelník)
• 1986 - 1987 mjr. JUDr. Milan Kopinec (náčelník)
• 1987 - 1988 mjr. Ing. Miroslav Chovanec (náčelník)

Hlavní náplní byla kontrola tzv. pravicového oportunismu, domácí opozice, disentu... Do této kategorie patřily vyloučení členové KSČ i lidé, kteří se aktivně zapojili do veřejného života v roce 1968. Zároveň zajišťoval kontrarozvědné rozpracování některých organizací sdružených v Národní frontě a organizací působících na území Československa. Často šlo o prorežimní organizace, které ale → Státní bezpečnost pečlivě monitorovala např. SČSP.

• 1. oddělení – exponenti pravice a čs. emigrace z řad exponentů pravice;
• 2. oddělení – exponenti pravice z řad bývalých pracovníků státního aparátu;
• 3. oddělení – operativní dokončování vybraných akcí.

Detailní pozornost se věnovala Chartě 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, pro jejichž sledování bylo vyčleněno 3. oddělení. V rámci svých informačních systémů vedl 1. odbor propracovanou evidenci signatářů Charty 77 a členů VONS. Tajná policie používala proti představitelům disentu zejména tzv. preventivní opatření, která jim měla různým způsobem ztrpčovat život, ať už se jednalo o časté předvolávání k výslechům či pohovorům, vyhazovy z práce či rozličné formy obtěžování ze strany úřadů. Oblíbenou metodou bylo zneužívání ustanovení § 19 Zákona č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, jež dávalo oprávnění požadovat vysvětlení v souvislosti s pátráním po trestných činech, přečinech nebo přestupcích. Ustanovení § 19 se uplatňovalo k předvolání osob, na nichž měla X. správa SNB operativní zájem, a to nejen za účelem jejich výslechu, ale i jako zástěrky k zabránění jejich účasti na různých disidentských setkáních, protestních akcích apod.

Velice účinným opatřením bylo také využívání institutu zajištění podle § 23 zákona o SNB. Státní bezpečnost totiž používala zajištění až do doby 48 hodin i v případech, kdy potřebný služební úkon spočíval jen v samotném znemožnění další účasti disidenta na „výtržnických nebo podobných akcích“. Institut zajištění tak byl chápán jako jedno z možných preventivních opatření. Tajná policie jej používala zejména proti pořádání bytových seminářů, při likvidaci srazů undergroundových skupin nebo jako prevenci v době význačných výročí, státních svátků či významných státních návštěv v ČSSR.

V letech 1981–1982 organizovala X. správa SNB celostátní preventivní akci IZOLACE, která byla zaměřena především na „vyvolání dezorientace a pocitu nesmyslnosti opoziční činnosti“ a na rozložení disidentských skupin.35 Vedle toho pak StB v rámci tohoto projektu připravovala opatření k zajištění klidu v době příprav a konání důležitých událostí, konkrétně šlo například o oslavy 60. výročí založení KSČ, průběh XVI. sjezdu KSČ či volby do zastupitelských sborů.

Vedle disidentského hnutí se příslušníci 1. odboru X. správy SNB detailně zabývali řadou dalších skupin obyvatelstva, u nichž se předpokládalo „nepřátelské“ smýšlení. Všechny tyto problematiky spadaly do kompetence 2. oddělení 1. odboru. V první řadě se jednalo o sledování a ovlivňování činnosti nekomunistických stran Národní fronty (NF). V těchto stranách se příslušníci snažili především odhalovat údajné „pravicové oportunisty“, tedy lidi, které podezírali, že zastávají nepřátelské názory a usilují o nezávislejší politické postavení své strany. Podezření ovšem vzbuzoval prakticky každý, kdo se bezvýhradně neztotožňoval s komunistickým režimem.

V rámci dělby kompetencí mezi jednotlivá oddělení 1. odboru připadala 2. oddělení také problematika tzv. protizákonných písemností. Pracovníci tohoto útvaru se tak specializovali na odhalování pisatelů a rozšiřovatelů všech druhů „nelegálních“ písemností a na jejich rozmnožovací střediska a distribuční kanály. Pátrali po technických prostředcích používaných k množení samizdatů a po jejich objevení je pak vyřazovali z provozu.

Viz také: X. správa FMV