Tyto materiály využívala StB jako součást morálně psychologického motivu získání a to jen tehdy, když kandidát na získání měl značné rozvědné možnosti a jiný motiv u něho neexistuje. Byly to dokumenty nebo informace zájmovou osobou utajované, jejichž prozrazení (orgánům státní moci, zaměstnavateli, rodině, přátelům apod.) by mohlo spolupracovníka, typa nebo další zájmové osoby vystavit trestnímu stíhání, disciplinárnímu řízení, ztrátě dosavadního zaměstnání, rodinnému nebo veřejnému skandálu apod. Rozhodujícím faktorem pro posouzení účinnosti kompromitujících materiálů a jejich uplatnění jsou osobnost typa, jeho postoj k možnosti vlastní kompromitace a specifika agenturně operativního prostředí (tzn. ověřit platnost subjektivního a objektivního dopadu). Kompromitující materiály bylo nutné mít zdokumentovány, disponovat originály (získání možné nepřímou metodou s využitím odpovídajících rozvědných prostředků, zvláště agentů a operativně technických prostředků). V případě nutnosti šlo kompromitující materiály zesílit, event. i vytvořit, což ovšem vyžadovalo nápaditost a složité agenturně operativní kombinace.
viz také: kategorie tajných spolupracovníků, agenturně operativní prostředí
---