legální rezidentura

Byla definována jako zakonspirovaný výkonný článek čs. rozvědky v zahraničí, provádějící konkrétní rozvědnou a kontrarozvědnou činnost v dané zemi, nebo z jejího území proti zemi jiné. Především však proti USA (→ hlavní nepřítel) a SRN.

Kádroví přílušníci I. správy pracovali v legalizačních funkcích především v rámci zastupitelských úřadů, konzulátů, obchodních oddělení, tiskových kanceláří, cestovních kanceláří ale i afilací, mezinárodních organizací, vědeckých institucí, speciálních škol atp. Z hlediska I. správy kádroví přílušníci v rámci rezidentur zastávali funkce:

• rezident
• zástupce rezidenta
• starší referent
• referent
• neoperativní pracovník (šifrér, technik, řidič, písařka, domovník)

Legální rezidenturu řídil rezident. Na početně silných a operativně náročných rezidenturách byli jmenováni 1-2 zástupci rezidenta, zpravidla pracovníci odboru zahraniční kontrarozvědky a vědecko-technické rozvědky. Na početně malých rezidenturách byl řízením pověřen starší referent.

I. správa při zabezpečení legalizace příslušníků I. správy spolupracovala s federálním ministerstvem zahraničního obchodu, federálním ministerstvem dopravy a spojů, federálním ministerstvem financí, ministerstvem pro hutnictví, strojírenství a elektrotechnického průmyslu, Ústředím vědecko-technických a ekonomických informací, Československou tiskovou kanceláří ČTK, Československými aeroliniemi, cestovní kanceláří ČEDOK, Československým rozhlasem, Státní bankou Československou, Československou obchodní bankou a podniky zahraničního obchodu.

Československá rozvědka od r. 1953 působila z 18 tzv. legálních rezidentur v 17 zemích: Washington, New York, Ottawa, Londýn, Buenos Aires, Rio de Janeiro, Mexiko, Paříž, Řím, Bern, Brusel, Bělehrad, Západní Berlín, Vídeň, Istanbul, Tel Aviv (do r. 1967), Káhira a Helsinky. Později se rozšiřovala do dalších oblastí (Mali, Nigérie, Ghana, Kuba, Nikaragua, Irák, Irán, Sydney,...).

Viz také: 1. správa FMV, Kontrarozvědná rezidentura FMV