výjezdní doložka

Do prosince 1989 neumožňoval platný cestovní pas Československým občanům cesty do většiny zemí, ale pouze do některých zemí tzv. socialistického tábora. Pro cesty do ostatních zemí musel být cestovní pas doplněn výjezdní doložkou, která jeho platnost časově a územně omezovala. Výjezdní doložka obsahovala údaje o tom, pro které státy, k jakému účelu, na kolik cest a na jakou dobu platí. Vydání výjezdní doložky byl složitý byrokratický proces, který mohl kdykoliv zabránit vycestovat nepohodlné osobě za hranice i přesto, že měla platný pas. Žádost o vydání výjezdní doložky musela být doporučena zaměstnavatelem, Vojenskou správou pokud se jednalo o muže, Československou bankou, která potvrzovala přidělení valut na tzv. devizový příslib. Žádost o přidělení valut na cestu do zahraničí se podávala půl roku před plánovanou cestou a obvykle bylo kladně vyřízeno asi 10% podaných žádostí. Cesta se obvykle povolovala na 20 dní. Pokud se žadatel proti nepřidělení valut odvolal a banka odvolání vyřídila kladně, byly valuty přiděleny pouze na deset dní. Výjezdní doložku vystavovala Státní bezpečnost místně příslušné oddělení pasů a víz. Pokud občan nebyl sledován Státní bezpečností a jeho cestu doporučil zaměstnavatel, mohl vycestovat na dvacet dní průměrně jednou za deset let.

Komunisty ji zavedly 23. února 1948 a zrušena byla až 4. prosince 1989.

viz také: opuštění republiky