Bezpečnostní aparát

Každý stát si vytváří vlastní bezpečnostní aparát. Sleduje tím potvrzení základních znaků suverénního a nezávislého státu jako subjektu mezinárodního práva. Tento aparát má nejen hájit územní celistvost státu, ale také pomáhat státní správě prosazovat vymahatelnost práva a současně dbát na dodržování práva a pořádku. V demokratických společnostech je struktura bezpečnostního aparátu přehledná, současně daná přijatou legislativou a podřízená nezávislé kontrole.

V totalitních státech plní bezpečnostní aparát nejen roli dohlížitele a strážce přijatých zákonů, ale často bývá politickou mocí zneužíván vůči účelovým zákrokům proti oponentům režimu. Takový represivní aparát plní jednu z nejdůležitějších rolí uvnitř nastaveného totalitního systému státu. Je kontrolován, úkolován a zcela podřízen zájmům vládnoucího establishmentu. Je plně ovládnut státostranou a v rozhodujících pozicích obsazen jejími věrnými členy.

V komunistickém Československu lze v souvislosti s bezpečnostním (represivním) aparátem hovořit o těchto jeho složkách: Sbor národní bezpečnosti (Veřejná bezpečnost, Státní bezpečnost), Lidové milice, útvary Československé lidové armády a Sboru nápravné výchovy. Po kolapsu totalitního režimu v ČSSR na konci roku 1989 byla část tohoto bezpečnostního aparátu buď přímo zrušena, nebo očištěna a transformována do nové, demokratické podoby.