V polovině padesátých let 20. století si vedení komunistické strany a špičky Státní bezpečnosti uvědomily, že při procesech se zrádci ve straně se v protokolech sepsaných s vyslýchanými objevuje množství kompromitujících informací na jejich bývalé kolegy. Objevily se první nesmělé krůčky k rehabilitacím a bylo třeba zabránit, aby k citlivým informacím měl přístup běžný pracovník Státní bezpečnosti. Vznikl tedy fond Z, který byl uložen na „centrále“ Státní bezpečnosti.
Více v článku zde.
---