Československá rozvědka (1953 - 1990) I. správa MV, I. správa SNB, Hlavní správa rozvědky MV – hlavní organizační útvar zpravodajské služby komunistického režimu v Československu. V říjnu 1953 byta v souvislosti se vznikem ministerstva vnitra vytvořena zahraničně-politická rozvědka (krycím názvem I. správa ministerstva vnitra), která nahradila stávající ofenzivní zpravodajství, tedy 2. sektor ministerstva národní bezpečnosti (MNB) resp. odbor Z a správu ZPR. Na budování československé rozvědky měli velký vliv sovětští poradci. Původní počet 180 rozvědčíků v centrále a na 18 rezidenturách se na konci roku 1955 zvýšil na 327 osob. V zahraničí působilo 123 kádrových příslušníků, z toho 90 operativců, legalizovaných ve funkcích pracovníků ministerstev zahraničních věcí, zahraničního obchodu a Československé tiskové kanceláře. Kromě infiltrace ústředních statních orgánů západních států byla jejich agenturně operativní činnost zaměřena proti exilu, Vatikánu, Rádiu Svobodná Evropa a dalším cílům. Rozvědka nebyla systematicky zaměřována pouze na získávání tajných informací, ale také na diskreditaci exilových představitelů, dezinformování západních zpravodajských služeb, únosy a v několika případech i na fyzickou likvidaci osob. Další informace o historii I. správy MV v období 1969 - 1989 naleznete dle hesel ve SLOVNÍKU. Přehled organizačních struktur I. správy dle jednotlivých let nabízí sekce ORGANIZAČNÍ STRUKTURA. Schéma je interaktivní a kliknutím na příslušné políčko lze zobrazit popis a definici. Sekce REZIDENTURY přináší přehled nejdůležitějších míst I. správy MV, odkuď československá rozvědka v letech 1953 - 1989 vedla zahraničí operace převážně proti hlavnímu nepříteli USA a NATO. Pracovníci I. správy byli na všech československých zastupitelských úřadech, resp. generálních konzulátech kde I. správa zabezpečovala šifrové a rádiové spojení. Infografika nezobrazuje všechny zastupitelské úřady, ale jenom ty místa, kde rozvědka prováděla operativní činnost (žlutá barva). Vedle civilní rozvědky působila z vlastních rezidentur i vojenská rozvědka ZS/GŠ a rovněž kontrarozvědka FMV, která měla v zahraničí své zastoupení a některé jsme vyznačili červenou barvou. Kliknutím na příslušný bod (město) se zobrazí podrobnější informace.

Po únoru 1948 stala se rozvědka jednou z důležitých součásti komunistického státního aparátu. Dosavadní zpravodajství zastupitelských úřadů (ZÚ) ochromených masovými dezercemi se prakticky zhroutilo. Bylo nutno přikročit k přípravám systematické a metodické výstavby jejího aparátu doma i v zahraničí, kde byly podmínky velmi nepříznivé. Začaly se zřizovat první rezidentury na ambasádách, vedle úkolů politického zpravodajství ovšem i s úkoly obrannými (zejména předcházení dezercím). Kádroví rezidenti se opírali také o komunisty - pracovníky ZÚ, kteří byli získávaní k tajné spolupráci. Zvláštní pozornost věnovalo rozvědce vedení KSČ, osobně Klement Gottwald a úzká byla spolupráce rovněž s Vladimírem Clementisem jako státním tajemníkem a později ministrem zahraničí. Aparát ÚV KSČ rozvědku plně a aktivně podporoval, zejména při výběru kádrů. Souběžně s rozvědným oddělením ministerstva vnitra (MV) fungovalo i rozvědné oddělení povereníctva vnútra v Bratislavě. Úkol přebudovat dosavadní zpravodajskou službu na konspirativní rozvědku dostal na konci roku 1948 bývalý interbrigadista Oskar Valeš, do té doby krajský organizační tajemník KSČ v Ústí nad Labem. Rozvědka přesídlila do objektu bývalé čínské ambasády a operativní sektor byl umístěn v tajném objektu v centru Prahy (Palác Dunaj). Na vyhodnocovaní zpráv byl zřízen nezávislý studijní sektor. Práce byla zaměřena především proti československé emigraci, ale také po linii politické především proti západním státům. Od května 1950 v rozvědce působili sovětští poradci, kteří přinesli nové pracovní metody a zkušenosti.  Nárůst kádrů představoval v r. 1950 - asi 100 příslušníků, r. 1953 - 360 osob, r. 1957 - 520 osob, r. 1959 - 770 osob, r. 1961 - 930 osob. V dubnu 1951 došlo k čistkám, po kterých v rozvědce zbylo jen několik dosavadních pracovníků. Zatčen a odsouzen byl rovněž Valeš. Bez sovětských poradců by se práce rozvědky zhroutila. Postupně však docházelo k pomalé konsolidaci a od konce roku 1952 i k vzestupu práce. Od roku 1953 s nástupem Rudolfa Baráka do funkce ministra vnitra se zájem MV o rozvědku zvedl a dochází k jejímu rychlému růstu odpovídajícímu zaměření především podle dohod se sovětskou KGB. Na přání sovětské rozvědky bylo dohodnuto rozšířit práci čs. rozvědky prakticky na celý svět i když kvalita i množství kádrů nebyly v té době zcela dostatečné. Po Vokáčovi, Havranovi, Františkovi Kubíkovi a Josefu Blažkovi se v r. 1953 náčelníkem rozvědky stal plk. Jaroslav Miller “Mašek” a rozvědka dosahuje úspěchy. Od roku 1954 rozvědka funguje jako samostatný útvar MV pod názvem I. správa MV. Miller je odvolán v r. 1961. Ve funkci ho vystřídal plk. Josef Houska.  Příčinou růstu byla především specializace činnosti (vedle politické rozvědky a zahraniční kontrarozvědky se rozvinula vědecko-technická rozvědka, samostatný sektor nelegální rozvědky atd . ) V roce 1964 byl také ukončen extensivní růst vytvořením zbývajících specialisovaných pracovišť (např. odboru aktivních opatření a desinformací) a převzetím radistů Ministerstva zahraničních věcí ( po šifrérech a diplomatických kurýrech). K 1 . lednu 1968 byl celkový početní stav rozvědky 1.236 příslušníků  (bez šifrérů, radistů, kurýrů 4. 020), z toho v zahraničí 352 operativních a neoperativních pracovníků. V r. 1968 ministr vnitra Josef Pavel odvoláva Housku z funkce náčelníka a řízení přebíra jeho bývalý zástupce mjr. Miloslav Čech “Čada”. V srpnu 1968 se Houska nakrátko vrací zpátky. Po něm krátce I. správu řídil plk. Čestmír Podzemný. V letech 1971 - 1981 rozvědku řídil gen. RSDr. Miloš Hladík. V období 1981 - 1989 rozvědku řídil gen. Karel Sochor a následně velmi krátce plk. Karel Vodrážka. Posledním pověřeným náčelníkem byl pplk. PhDr. Vilém Václavek “Kainar”.

Zajímavým ukazatelem byla politická organizovanost příslušníků I. správy SNB. V roce 1974 bylo členy KSČ 89,3% všech členů I. správy, přičemž u příslušníků pracujících přímo v operativě tento ukazatel činil 98,3%. Ještě v roce 1974, po výměne cca 30% stavu zůstavá v 99 náčelnických funkcích 25 lidí jenom se záklaním vzděláním. Morbi fermentum, nisi eu feugiat fermentum, mi ipsum efficitur massa, ac dictum quam lectus vitae eros. Aenean vestibulum interdum commodo. Sed pulvinar est a neque imperdiet, non volutpat augue vehicula. Morbi consequat est nec purus euismod aliquam. Mauris eu velit vestibulum, imperdiet est non, maximus metus. Maecenas aliquet sed massa ut ultricies. Duis nec erat placerat, vulputate elit vel, imperdiet odio. 

Hl. stránka

Organizační struktura 1969 - 1989

I. správa SNB

Rezidentury

2. odbor hospodářský

1. odbor americký

1. odbor germánsky

Odbor “S” informační

vnitřní oddělení

Náčelník HSR

3. odbor spojení

2. odbor ostatní státy

2. odbor evropský

4. odbor americký

1969

3. odbor afro-asijský

Správa F pobočka HSR Bratislava

Hlavní správa rozvědky (I. správa FSZS) 1. červen 1969 - 31. březen 1971

analytické a obranné odd.

1. odbor dokumentační

analytické odd. HSR

3. odbor dezinformace a AO

sekretariát

zvláštní záloha

Správa B zahr. kontrarozv.

HV KSČ

oblastní odbory ve všech krajích

2. odbor výběr a příprava

3. odbor operativní NR

1. odbor “I” inspekce a obrana

Správa C VTR

1. zástupce náčelníka správy

Správa A politická rozvědka

fin. a plán. odd.

4. odbor technický

Správa D nelegální rozvědka

2. odbor kontrarozvědný

1. odbor oper.mech.evidence

analytická skupina

Správa E vnitřní správa

Odbor “R” kádrový a školský

37. odbor  NSR, Rak. Holand.

42. odbor “Evropa”

analytické odd.

zást. náč. správy pro VTR

52. odbor “USA”

I. správa FMV 1. duben 1971 - 31. leden 1974

odbor dokumentace

1. odbor

samostatné dopravní oddělení

zást. náč. správy zahr. kontrarozv.

50. odbor  (spec. spojení)

21. odbor speciální služby

1971

odbor oper.mech. evidence

odbor (výběr, výchova, řízení)

oblastní odbory I. správy FMV

odbor spoj. a oper. techniky

zást. náč. správy nelegální rozvědka

47. odbor “rozv. země”

1. zástupce náčelníka správy

odbor hosp. zabezp. a služeb

odbor kádrový a školský

zást. náč. správy politická rozvědka

Náčelník správy

36. odbor psycholog. operací

odbor obrany ZÚ

2. odbor

Náčelník správy mat.tech. a provoz. zabezpečení

fin.plánovací oddělení

31. odbor emigrace, IDC

odbor informační

odbor inspekce a obrany

analytické a obranné odd.

Projekt podpořili: Platforma evropké paměti a svědomí, Konrad Adenauer Stiftung, Velvyslanectví Estonska

zást. náč. správy

6. odbor (arabská oblast)

5. odbor (Anglie, Řecko)

Desinf. odd.

I. správa MV 1963

22. odbor

13. odbor

18. odbor (informační)

12. odbor

11. odbor

1. odbor (USA, Kanada)

10. odbor (dokumentační)

14. odbor

3. odbor (Francie, Itálie)

19. odbor (kádrový a školský)

16. odbor (VTR)

2. odbor (Latin. Amerika)

7. odbor (Turecko, DV)

20. odbor (ekonomický)

21. odbor (oper.mech. evid.)

1. zást. náč. správy

náč. spojení

kurýr. odd.

8. odbor (Afrika)

4. odbor (germánsky)

9. odbor (kontrarozvědný)

17. odbor (šifrový)

22. odbor analýzy a plánování

55. odbor (automatiz. a evidence)

zástupce náčelníka VTR

36. odbor aktivních opatření

27. odbor (kádrový)

analytické odd. (13)

sekretariát (12)

47. odbor (Afrika a BSV)

1975

odbor ekonomicko technický (ETO)

oblastní odbory v krajích

HV SSM (6)

17. odbor (informační)

74. odbor

28. odbor

inspekční skupina

57. odbor (Asie)

zástupce náčelníka nelegální rozvědka

69. odbor

I. správa FMV září 1974 - 30. září 1975

zvláštní odbor FMZV (26)

zástupce náč. spr. politická rozvědka

rozv. škola I. správy

37. odbor (NSR a Rakousko)

31. odbor (emigrace)

33. odbor kontrola,obrana,OUS

42. odbor (Evropa a NATO)

zástupce náč. spr. politická rozvědka

21. odbor analýzy spec. služeb zrušen k 1.2.1976

50. odbor (spec. spojení)

52. odbor (USA a LA)

HV KSČ (2)

18. odbor

23. odbor

analytická sk. náčelníka součásti

II. zást. náč. správy politická rozvědka

1. odbor (americký)

6. odbor (zahr. kontrarozv.)

8. odbor (AO a desinform.)

10. odbor (dokumentační NR)

útvar pro koordin. se soc. rozvědkami

15. odbor (evidence, archiv)

9. odbor (studijně informač.)

12. odbor (řízení neleg. rozv.)

I. správa MV (stav 7. duben 1968)

odd. dipl. kurýrů (přikryto na MZV)

4. odbor (Asie a Afrika)

14. odbor (kádrový a školský)

2. odbor (germánsky)

3. odbor (evropský)

13. odbor (spojení NR)

5. odbor (VTR)

11. odbor (výběr,příprava NR)

koordinace s HS StB a řízení 1. odborů u KS SNB

16. odbor (hospodářský)

7. odbor (služba zvl. určení)

III.zást. náč. správy nelegální rozv.

vnitřní oddělení

finanční oddělení

odd. koordinace se ZS/GŠ

17. odbor (šifrový, na MZV)

analyt. obranné odd. NR

1988

1957

1977

1989

1968

1973

1985

1964

1981

1960

1958

1978

1954

1974

1970

1986

1965

1982

1959

1979

1955

1962

1987

1966

1983

1980

1956

1961

1976

1953

1967

1972

1984

1963

Projekt vznikl ve spolupráci: Platforma evropké paměti a svědomí, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů s podporou: Konrad Adenauer Stiftung, Velvyslanectví Estonska, © 2015

X

Odbor obrany a kontroly “I”

4. odbor Asie, Afrika, BV

Odbor aktivních opatření

2. odbor řízení NR

3. odbor spojení s NR

3. odbor Záp. Evropa a NATO

2. odbor SRN, Rak.,Záp.Berlín

finanční odd.

1. odbor

3. odbor Správa zvl. určení

1. odbor Latinská Amerika

kádrový odbor

Hlavní správa rozvědky (I. správa FSZS) 3. březen 1969 - 31. květen 1969

1. odbor oper.-mech. evidence

skupina obrany I.S-MOB (19)

17. odbor (informační)

23. odbor (výběr příprava řízení)

59. odbor (ekonomický)

10. odbor (plánování a analýzy)

zástupce náčelníka VTR

18. odbor (dokumentač. oper.)

36. odbor aktivní a vliv. opatř.

28. odbor (operativně-technický)

inspekce náčelníka (12)

analyticko obranné odděl. NR (13)

25. odbor obrana ochrana rozv.

47. odbor (Afrika, SV a DV)

50. odbor - spojení (rádio,šifra,kurýr)

74. odbor analyticko-informační

12. odbor organizačně operační

69. odbor (operativní)

31. odbor (emigrace, IDC)

ochrana utaj. skutečn. - OUS (12)

I. správa SNB 1. leden 1988 - 1. říjen 1988

odd. agenturně operativ. prostředí (14)

odborná škola (4)

Zdravotnický ústav (ZdÚ)

80. odbor (řízení rozv. práce na území ČSSR)

CÚV SSM (6)

oblastní odbory

vnitřní odbor

zástupce náčelníka nelegální rozvědka

37. odbor (SRN a Rakousko)

zástupce náčelníka politická rozvědka

42. odbor (Záp. Evropa, NATO)

odbor KAHAN (40)

26. odbor (zahr. kontrarozv.)

CÚV KSČ (2)

55. odbor (autom. a evidence)

80. odbor (řízení rozv. práce)

23. odbor (výběr příprava řízení)

26. odbor ZKR, ideodiv, emigr.

25. odbor obrana ochrana rozv.

1. zást. náč. správy politická rozvědka

12. odbor (org. operační)

OUS (12)

28. odbor ag. oper. tech. a prostr.

fin. a dopravní odd. (66 a 73)

inspekce náčelníka (INS)

zástupce náčelníka nelegální rozvědka

oblastní odbory StB

I. správa SNB 1. říjen 1988 - 1990

37. odbor (Evropa)

50. odbor - spojení (rádio,šifra,kurýr)

objekt KAHAN

zástupce náčelníka politická rozvědka

fin. plánovací oddělení (66)

I. správa FMV 1. únor 1974 - září 1974

zvláštní záloha

zástupce náčelníka politická rozvědka

dopravní odd. (73)

21. odbor analýza spec. služeb

Správa mat.tech. a provoz. zabezp.

59. odbor (ekon. technický)

PRAHA (centrála)Československá rozvědka od r. 1948 sídlila v několika objektech v Praze. Nejprve přesídlila do objektu bývalé čínské ambasády a operativní sektor byl umístěn v tajném objektu na Národní třídě (Palác Dunaj), od února 1949 sídlila v budově znárodněné vývozní a dovozní firmy Centrokomise pod krytím jejího technického oddělení ve Vodičkově ul. č. 39. Operativci do budovy s krycím názvem „Chaloupka“ vstupovali z pasáže, která ústila do Františkánské zahrady. Na této adrese, nevýhodně situované a hrozící možnou dekonspirací, rozvědka působila ještě v říjnu 1949. V roce 1953 již centrála I. správy MV sídlila v bývalé Masarykově koleji v Sadové ulici v Praze-Dejvicích, odtud se potom v roce 1961 přestěhovala do budovy Křižovnického kláštera v Praze 1. Od února 1976 do poloviny dubna 1977 se I. správa FMV (kromě nelegální rozvědky) sestěhovávala z dosud užívaných objektů (tzv. Malé budovy, U Křížovníků, U Kapucínů) a některých dalších do nově postavené budovy v Kobylisích ve Střelničné ulici - krycí název „Chalupa”, kde bylo rozmístění následující: přízemí - strážní úsek, kantýna, knihovna, část 17. odboru, centr. rozmnožovna, tělocvična, velký sál, lékářské středisko, zubař, síň leninských tradic; 1.patro - 55.odbor (výpočetní středisko), jídelna, kino, učebny; 2.patro - 55.odbor (archiv, lustrace), fotodokumentace; 3.patro - 69. a 74. odbor (vědecko-technická rozvědka), 31. odbor (emigrace, ideodiverze); 4.patro - 17.odbor (INFO), náčelník správy, zástupci náčelníka, sekretariát; 5.patro - 25. a 26. odbor (zahr. kontrarozvědka), 23. odbor (neleg. rozvědka), 36. odbor (aktivní opatření); 6.patro - 42. odbor (polit. rozvědka Evropa - mimo germánsky úsek), sekretariát CÚV KSČ; 7.patro - 47. odbor (asijský a africký odbor); 8.patro - 50. odbor (šifra a telekomunikačný úsek), 37. odbor (rozvědka v německy mluvícím teritoriu); 9.patro - 23. odbor (nelegální rozvědka), pracoviště KGB; 10.patro - 52. odbor (americký úsek), 11.patro - kádrový odbor, psycholog. pracoviště, 18. odbor (krycí doklady). Vedlejší jednopatrový blok „Domeček” v přízemí 18. odbor (špionážní technika), sklady, garáže; 1.patro - 59. odbor (hospodářský úsek), učebny, zbrojní sklad.

TEL AVIVČeskoslovenská vláda uznala nezávislost Izraele 5 dní po jeho vzniku 19. května 1948. Diplomatické styky mezi zeměmi byly navázány 3. července 1948. Izrael byl až do r. 1952 zásobován vojenskou technikou a zbraněmi z Československa, které zajišťovalo také vojenský výcvik. Poté komunistická vláda podporu ukončila a naopak od r. 1953 zahájila intenzivní obchodní a vojenskou spolupráci s novým egyptským režimem Gamala Abd al-Násira. Rezidenturu v období 1956-1960 řídil npor. Václav Louda „Havlík”, zástupcem byl (do r. 1961) por. Stanislav Kozubík „Krejčí” (vpravo). V tomto období rezidentura řídila 3 tajné spolupracovníky. Začátkem r. 1960 zatkl izraelský Šin Bet prof. Kurta Sitteho „Chudák", který působil v technologickém a výzkumném institutu Technion v Haifě a jako čs. agent spolupracoval v oblasti získávání informací k nukleárnímu programu Izraele. Jeho posledním řídícím důstojníkem byl Viliam Ciklamini „Cidlinský” (v r. 1970 propuštěn z I. správy a po r. 1989 reaktivován a jmenován I. náměstkem ministra vnitra ČSSR). Po šestidenní válce v roce 1967 SSSR, Československo a Bulharsko přerušily s Izraelem diplomatické styky. Rezidentura byla zrušena a problematiku převzaly rezidentury v okolních arabských zemích.

KÁHIRAPo převratu a ustavení republiky v r. 1953 SSSR a Československo zahájily intenzivní spolupráci s egyptským režimem Gamala Abd al-Násira. V září 1955 byl uzavřen významný vojenský kontrakt, který ukončil monopol západních zemí na dodávky zbraní do regionu. Rezidentura patřila k nejvýznamnějším a nejpočetnějším na Blízkém Východě a úzce spolupracovala s KGB. Při ZÚ působilo rovněž početné obchodní oddělení (pobočka v Alexandrii), zastoupení ČSA a ČTK. V rámci programu 105 byl do země dovážen vojenský speciál. V r. 1956 byl rezidentem npor. Josef Šebesta „Miksa”, v r. 1961 se zástupcem stal kpt. František Vlček „Petřina”. V roce 1964 při návštěve Nikity Sergejeviče Chruščova rezidentura aktivně využívala agenturu k přípravám Sjednocené arabské republiky na jednání se sovětskou delegací. „Příslušníci residentury vyvinuli mimořádné úsilí k získání hodnotného zpravodajství, kt. bylo ihned předáno přátelům na místě.” V té době 1962-66 byl rezidentem mjr. Jarmil Smetana „Šustr”. V letech 1969-72 byl zástupcem rezidenta mjr. Vladimír Hrušecký „Houška” (vlevo, později nám. ministra vnitra). Od října 1969 se rezidentem stal mjr. František Šnajdr „Ditrych”, 1972-78 pplk. Zdeněk Kvita „Peterka“. Káhirský rezident vojenské rozvědky ZS/GŠ Karel Sochor (vlevo dole) byl v r. 1981 jmenován náčelníkem I. správy FMV. V letech 1981-87 rezidenturu řídil kpt. Ing. Jaromír Kaloč „Kaluža”. Rezidentura podle plánu I. správy sledovala objekty USA a NATO v regionu, získavala poznatky k polické a ekonomické situaci. Sledovala zájmy a činnost Izraele v oblasti, činnost teroristických skupin a jejich působení proti ČSSR a socialistickým zemím. Plnila úkoly ze závazků součinnosti s rozvědkou SSSR. Rozvědka úspěšně budovala agenturní síť v řadách inteligence a v bezpečnostních složkách. V r. 1987 byl zástupcem rezidenta mjr. Ján Kuruc „Mináč”. Posledním rezidentem byl jmenován mjr. František Kaleja „Antalík”. 

TRIPOLISRezidentura “ROPA”

ZÁPADNÍ BERLÍNČeskoslovenská vojenská mise u Spojenecké kontrolní rady v Německu - Zápádním Berlíně zahájila svou činnost na Limonenstraße 27, 8. ledna 1946. Byla dlouhodobě jediným čs. diplomatickým zastoupením v SRN. Zůstala formálně akreditována i poté, kdy se již SSSR činnosti Spojenecké kontrolní rady nezúčastňoval. I. správa zde i ve Východním Berlíně zřídila rezidentury. V letech 1965-70 byl rezidentem mjr. Zdeněk Skoba „Sýkora”, 1971-73 pplk. Vladislav Děkan „Nezval“. Smlouva mezi ČSSR a SRN mj. o navázání řádných dipl. styků byla podepsána až v prosinci 1973. Do té doby zastávala západoberlínská mise konzulární funkci a to i pro územi SRN. Po linii politické rozvědky a zahraniční kontrarozvědky pracovala rozvědka na objektech USA a NATO, součinnostních úkolech v přímé spolupráci s rozvědkami SSSR a NDR, využívala teritorium na řízení agentury z třetích zemích a pro realizaci embargovaných a zvláštních dovozů ministerstva vnitra. Na podzim 1968 se zástupcem rezidenta stal mjr. Antonín Jurečka „Jindra”. V roce 1989 působilo na rezidentuře 7 pracovníků I. správy včetně rezidenta pplk. Ing. Jaroslava Žemličky „Žabka” (v legalizaci jako rada I. tř.).

BONNJako první rezident s úkolem vybudovat rezidenturu zde působil od dubna 1974 až do listopadu 1979 mjr. Věroslav Sobek „Šedivý” (obr.) pod legalizačním krytím velvyslaneckého rady I. třídy a vedoucího ekonomického oddělení na nově otevřeném velvyslanectví. Pod jeho vedením se rozšiřovala agenturní síť a politická rozvědka byla zaměřena na prostředí vládních stran a státního aparátu SRN. Navazovala na předchozí úspěchy z padesátých a šedesátých let - za připomenutí stojí úspěšné řízení tajných spolupracovníků Valentina Karlibovského (krycí jméno „Leon“) a spolkového poslance Alfreda Frenzela (krycí jméno „Anna"). Rezidentura patřila v Západní Evropě k jedné z nejpočetnějších. V roce 1988 měla 23 zpravodajců a centrála plánovala navýšení na 37 osob. Spadala pod působnost 37. odboru. V březnu 1982 přes rezidenturu kontaktoval čs. rozvědku Zoltán Szabo a Clyde Lee Conrad, kteří až do r. 1986 předávali jako spolupracovníci „dobroželatelé” tajné informace k problematice „hlavního nepřítele USA a NATO”. Oba patřili k nejvýznamnějším agentům, které čs. rozvědka měla a vysoce je hodnotila i KGB. Skupina byla zatčena v srpnu 1988. Mezi další úkoly rezidentury patřilo rozpracování speciálních služeb SRN, „ideodiverzních center a nepřátelské emigrace”, linie VTR, odhalování příznaků nenadálého raketojaderného napadení SSSR a soc.zemí. Československo v SRN budovalo a využívalo rovněž síť nelegálních rezidentur. Posledním rezidentem v r. 1989 byl mjr. Jiří Lejnar „Dusík”. 

HAVANARezidentura byla zřízena 17. května 1960 zároveň se zahájením činnosti čs. zastupitelského úřadu na Kubě. Prvním rezidentem se stal kpt. Zdeněk Kvita „Peterka“ (předtím působil na rezidentuře Mexiko) a do Havany byl přidělen k 1. červnu 1960 v legalizační funkci III. velvyslaneckého tajemníka. Jedním z hlavních úkolů bylo podle plánu I. správy odhalování připravovaných hospodářských a politických opatření USA proti Kubě. Realizace vlivové politiky s cílem diskriminovat činnost USA a dále přispívat k růstu nacionalismu a rostoucím snahám o nezávislost států Latinské Ameriky. Pozornost byla věnována také americkým vojenským základnám v regionu. Rezidentura úzce spolupracovala s rozvědkou KGB. V počtu odeslaných šifer do centrály se rezidentura brzy dostala na 4. místo po Vídni, Paříži a Londýně. V roce 1961 byl rezidentem jmenován npor. Bedřich Kubeš „Rogl“ (vpravo). Pomoc “kubánské revoluci” měla kromě zbraní, školení, instruktorů, intenzivní výměny informací, mnoho dalších forem. Rezidentura v dalším období sloužila k zdokonalení jazykové a odborné přípravy operativců I. správy před vysazením do cílových zemí. V letech 1964-1968 byl rezidentem mjr. František Šindelář „Stupka” (vpravo dole), po něm do r. 1971 pplk. Jiří Syrovátka „Sýkora” a pak do r. 1973 mjr. Ota Jiroušek „Jíra”. V období 1973-76 byl opět rezidentem pplk. Jiří Syrovátka „Sýkora”.

WASHINGTON,D.C.Rezidentury na půdě USA získávaly podle plánů I. správy informace o přípravách a plánech hlavního nepřítele - USA k napadení socialistických zemí, k otázkám odzbrojování, odhalování plánů na destrukci socialismu, činnosti speciálních služeb USA a jejich aktivit na půdě OSN, VTR atd. V roce 1956 na rezidentuře působili 2 pracovníci - náčelník npor. Jaroslav Marek „Moučka” (I. tajemník) a zástupce por. Bohuslav Jůza „Jeník” (II. tajemník) a šifrér. Dne 28. prosince 1968 byl do funkce rezidenta jmenován mjr. JUDr. Ladislav Derka „Deml” (I. tajemník, vpravo). V lednu byl jeho zástupcem jmenován mjr. Ing. Antonín Nenko „Nedvěd” (2. tajemník) po linii VTR, který ovšem v r. 1970 defektoval k Američanům. Po něm funkci zástupce v letech 1970-74 vykonává mjr. Jan Smělý „Stolař”. V letech 1972-1976 rezidenturu řídí pplk. Eduard Fuchs „Dominik” (vlevo). Od srpna 1983 působil jako rezident plk. Zdeněk Sokol „Záleský”. Centrále se podařilo vysadit svého agenta Karla Köchera (Pedro, Rino) s manželkou do USA, kde se mu podařilo proniknout do CIA (1973). Působil zde jako analytik a překladatel. V r. 1984 byl zatčen FBI a v r. 1986 vyhoštěn (výměna agentů v Berlíně). V tomto období defektoval k Američanům jejich řídící důstojník Jan Fila „Šturma”. Je pravděpodobné, že agenta Köchera vyzradil Američanům buď on, či generál KGB Oleg Kalugin. Posledním rezidentem v r. 1989 byl mjr. Josef Poštulka „Kopřiva”, na rezidentuře působilo dalších 11 operativních pracovníků.

NEW YORKDůležitá rezidentura v zemi „hlavního nepřítele” USA. Rozvědka zde působila pod diplomatickým krytím čs. zastoupení při OSN. Od dubna 1956 byl náčelníkem rezidentury jmenován mjr. Milouš Vejvoda „Bartoš” (v legalizační funkci I. tajemníka) a jako jeho zástupce (v legaliozační funkci II. tajemníka) por. Josef Svoboda „Soukal”. Rezidentura měla dalších 7 operativních pracovníků, 1 řidiče a šifréra. Od 17. července 1958 byl rezidentem mjr. Miroslav Nacvalač „Kubeš” (v r. 1961 vyhoštěn za špionáž) a v období 1957-1962 jako zástupce rezidenta působil kpt. Jaroslav Rybář „Trnka”. Od 30. ledna 1970 byl jmenován rezidentem pplk. Václav Králík „Kareš” (1. tajemník, obr. vlevo nahoře). V období 1977-1981 byl pak rezidentem pplk. Jiří Slanina „Sádek” (velv. rada, obr. vlevo dole). Na rezidentuře působil i pozdější defektor (1986) Jan Fila „Šturma”, který byl od r. 1978 pověřen zastupováním rezidenta a měl z toho titulu na starosti kontakt s představiteli rozvědky SSSR v New Yorku a Washingtonu. V USA řídil rovněž Karla Köchera (Rino) a jeho manželku. Rezidentura podle plánu I. správy plnila úkoly v linii hlavního nepřítele USA a NATO, svojí činnost zaměřovala také do objektu sídla OSN. V r. 1989 se posledním rezidentem stal kpt. JUDr. Petr Hála „Hlinka”.

MONTREALRezidentura využívala podle plánu I. správy kanadské teritorium k získávání zpráv a rozpracovávaní krajanské báze a činnosti emigrace. Montrealská rezidentura měla získávat poznatky o záměrech a plánech USA v oblasti vojenské, politické a ekonomické činnosti proti ČSSR a dalším státům sovětského bloku. Dále měla sledovat aktivity speciálních služeb Kanady a jejich propojení na speciální služby USA a NATO z hlediska působení proti ČSSR a soc. zemím. Získávat poznatky a dokumenty ke špičkové technologii pro likvidaci jaderných odpadů. Centrála úkolovala rezidenturu k průnikům do USA po linii VTR, plnění specifických úkolů po linii nelegální rozvědky a plnění úkolů vyplývajících ze součinnostní dohody s rozvědkou SSSR pro tuto oblast. V roce 1955 obsluhovala 4 agenty a rozpracovávala 28 typů. Rezidentura se po r. 1968 sosutředila i na rozsáhlou čs. emigraci, která v roce 1968 činila přes 10000 osob. Do r. 1958 jako rezident působil npor. Ladislav Weidinger „Macháček” (vpravo nahoře). V r. 1961 se rezidentem stal mjr. Václav Louda „Linhart” (vlevo). Během výstavy EXPO-67 byl rezidentem pplk. Jiří Svoboda „Sviták”. V září 1968 byl zástupcem rezidenta jmenován npor. Jindřich Mládek „Moudrý”. V letech 1977-1979 pověřen řízením rezidentury mjr. PhDr. Miloš Rudolecký „Ráž” (konzul). Poslední rezident od r. 1988 byl mjr. Jaroslav Hrbáček „Paukert”. 

VÍDEŇ Území Rakouska pro SSSR a ČSSR představovalo nástupiště pro ofenzivní činnost proti hl. nepříteli USA a NATO. Sloužilo jako výchozí báze pro řízení agentury a operace v třetích zemích a objektech NATO, OSN, infiltrace exilu, zjišťování záměrů ideodiverzních center atp. V Rakousku rozvědka působila aktivně a nebyly pro ní výjimkou ani takové akce jako únosy (akce ALEX - únos B. Laušmana v r. 1953). Při OSN ve Vídni byly trvale vysazení operativci a rezidentura patřila mezi nejpočetnější v Evropě. Dále zabezpečovala akce v součinnosti s KGB, VKR, pohr. stráží a II. správou SNB. Důležitou součástí byla linie VTR špionáže, nákupy embargovaných přístrojů a součástkové základny a zvláštní dovozy FMV. Vysoký úředník rakouského Stapa Alfred Petrovič alias Fridolín Hechtl (Alpe, Duda, Květen, v některých dokumentech i krycí jména Červen, Červenec, Srpen, atd.) v roce 1962 otrávil na pokyn KGB maďarského defektora Belu Lápusnyika dimethylsulfátem dodaným KGB. Agent Maximilan Mattese (Dax, Dofen) plukovník rakouské tajné služby spolupracoval do poloviny sedmdesátých let. Po odchodu do důchodu předával informace z Centra Simona Wiesenthala. Vysoce hodnocený KGB.  Ivo Šafář (Dior, Egon) byl agent nasazený proti Pavlu Tigridovi až do své smrti v roce 1980 se podílel na "pašování" disidentské literatury. Jeho zprávy byly předávány KGB neboť se podílel i na činnosti "proti" SSSR. Miroslava Mrázová (Sláva) byla agentka vyzrazená agentem StB Karlem Zbytkem a převerbovaná Státní bezpečností. Původně pracovala pro britské tajné služby. Pomohla nasadit prostorový odposlech do vídeňského bytu Radfomíra Luži (akce Louka). Blažej Müller (Dore, Dub) byl agent - vedoucí katolické charity ve Vídni. Předával informace o krajanské komunitě v Rakousku. Mezi významné agenty patřil rovněž bývalý ředitel ORF H. Zilk (Holec), Herman Rauscher (Günter), Franz Hrbek (Hacke), Bedřich Dočekal (Kozák) a další. Dle dokumentů zveřejněných v r. 2008 na stránkách CIA řídila tato služba v r. 1959 vysoce postaveného agenta na rezidentuře ve Vídni, který ji informoval o něklika agentech čs. rozvědky. Rezidenti: do r. 1953 npor. Miroslav Nacvalač „Kubeš”, kt. „úzce spolupracoval s KGB” (vpravo dole), v r. 1953-55 npor. Bohumil Molnár „Drábek” (vpravo nahoře), r. 1956-57 mjr. Jarmil Šindelář „Šustr”, r. 1957-60 kpt. Josef Kalina „Karhan”,v lednu 1968 jmenován zástupcem rezidenta mjr. Věroslav Sobek „Šedivý” (čs. mise při MAAE), v r. 1969-72 rezidentem pplk. Vilém Koziorek „Pavliš”, r. 1972-78 pplk. Josef Slunečko „Srba”, 1979-81 kpt. Vilém Václavek „Kainar”, 1983-87 rezidentem plk. Karel Vodrážka „Budín” (vlevo nahoře). Poslední rezident od r. 1989 byl pplk. Oldřich Vaca „Drtina” (vlevo).

1968

plk. Čestmír Podzemný (nar. 1924) Účastník protifašistického odboje. Před příchodem na MV náčelník 2. odd ZS/GŠ. Od prosince 1968 náčelník I. správy MV do 31.prosince 1970. Od ledna 1971 převelen zpátky na MNO.

plk. Ondrej Dovina (nar. 1925) Pověřen řízením rozvědky od 21. února 1980 do 28.února 1981. V letech 1966 - 1969 náčelník KS StB Košice, 1969 - 1974 náčelník HS StB SSR

Náčelníci I. správy SNB 1953 - 1989

vznik I. správy (1.10.1953)

1950

1960

genmjr. RSDr. Miloš Hladík (1924 - 1980) Normalizační náčelník rozvědky, člen KSČ od r. 1945, absolvent Vysoké školy politické v Moskvě, působil v aparátu ÚV KSČ, od 1.ledna 1971 přijat do služebního poměru příslušníka SNB do funkce náčelníka I. správy FSZS. Ve funkci je až do 20. února 1980, kdy náhle zemřel.

1993

1990

pplk. Oskar Valeš „Kovář”  (1912-1987)  Pův. jménem Wetzler, býv. interbrigadista, krajský organizačný taj. KSČ a krajský velitel Lidových milicí v Ústí n. Labem. Od listopadu 1948 náčelník zahr. zpravodajství - 2. sektor MNB (Odbor Z). V lednu 1951 zatčen v rámci čistek a odsouzen v r. 1953 v procesu Osvaldem Závodským a spol. za velezradu a sabotáž na 21 let.

genmjr. Karel Sochor (1930 - ?) Do března 1981 působil jako zástupce ZS/GŠ MNO pro agentůrní průzkum, bývalý rezident ZS/GŠ v Káhiře. Do funkce náčelníka ho prosadil genmjr. Vladimír Hrušecký, náměstek MV ČSSR, bývalý náčelník 47. odboru I. správy FMV. Ve funkci do r. 1989.

1945

pplk. PhDr. Vilém Václavek „Kainar” (nar. 1944) posledný pověřený náčelník rozvědky od 3. července 1989 do 31. ledna 1990.

plk. Josef Houska  (1924-1997), v období 1961 - 1968 náčelník I. správy MV. Při srpnové invazi se připojil ke křídlu StB, které okupaci napomáhala. U StB mimo I.správu do r. 1985.

pplk. Ing. Miloslav Čech „Čada” (1929 - 1989), náčelníkem od 1. srpna 1968 do sovětské invaze,  formálně odvolán v prosinci 1968.

plk. Jaroslav Miller (1914-1979) Od r. 1945 v KSČ, v letech 1953 - 1961 náčelník I. správy MV,  v roce 1961 přeložen a v r. 1962 odvolán a propuštěn ze služeb SNB. Důvodem se stala činnost v průběhu polit. procesů (1949 - 1953) za užívání protizákonných metod při vyšetřování, v r. 1963 mu byla odňata hodnost plukovníka a veškerá vyznamenání.

plk. PhDr. Karel Vodrážka „Budín” (1933 - 1989) náčelníkem od 1. května 1989 do 30. června, kdy náhle zemřel.

Náčelníci I. správy

ŘÍMRezidentura patřila k významným místům pro získávání zpráv z politických, obchodních a hospodářských kruhů. Významnou částí její činnosti bylo získávání informací o činnosti českých a slovenských exulantů (po roce 1970 to byl zejména Jiří Pelikán a časopis Listy). Hlavním úkolem pro celé období bylo vybudování agentury ve Vatikánu. Další úkoly se podle plánu I. správy týkaly především činnosti USA, NATO a EHS po linii politické rozvědky. V sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracovala KGB na řízení několika agentů residentury v Římě. Ezzio Ciccarella (Huta) byl novinář dojíždějící do východní Evropy nasazený hlavně po linii ideodiverzních centrál. Irena Torettová-Trolerová (Lupina, Illan) agentka nasazená do Vatikánu v roce 1987 instalovala v kanceláři kardinála Casaroliho odposlech do stolní lampy. Odposlech vytěžovala přímo KGB. Ingebor Mašatová (Ago) pracovala jako překladatelka v informačním centru  jezuitského řádu, počátkem sedmdesátých let byla předána do řízení KGB. Giuseppe Ferrarini (Docent) byl člen Křesťanskodemokratické strany, zaverbován v roce 1969 o dva roky později předán KGB, byl osobním tajemníkem několika ministrů vnitra Itálie. Ruggiero Orfei (Efo), vysoce postavený úředník v diplomacii Vatikánu získán v druhé polovině osmdesátých let. Řízen ve spolupráci s KGB. Arnošt Mašat (Caka), otec agentky „Ago", vysoce hodnocen KGB již od šedesátých let. Při realizaci úspěšného aktivního opatření „Vampír II." (1975), se čs. rozvědka v úzké koordinaci s KGB (rezident Gurgen Semenovič Agajan) pokusila o atentát na Jiřího Pelikána. Realizátoři akce byly příslušníci I. správy: Milan Jelínek „Brodský“ (později náčelník 31. odboru) a Jaroslav Forst „Fukan“ (obr. vpravo). Rezidenti: v r. 1956 npor. Josef Kuřík „Klíma”, r. 1962-1971 kpt. Ferdinand Viduna „Jaroš“ (vlevo), od dubna 1971 pplk. František Pošťulka „Lamač” (vlevo nahoře). V období 1977-1982 rezidenturu řídil npor. Vladimír Doležal „Cerman” (III.tajemník) a od r. 1985 mjr. Ing. Miroslav Čemus „Hojer”.

LONDÝNJedním z nejúspěšnějších agentů I. správy ve Velké Británii byl Karel Zbytek (Light). Za finnanční odměnu předal informace o téměř celé agenturní síť CIO (Czechoslovak Intelligence Office), která byla do r. 1959 součástí britské zpravodajské služby SIS. Činnost CIO navazovala na aktivity zpravodajské skupiny gen. Františka Moravce ve Velké Británii během II. sv. války. Před r. 1968 byl významným agentem rovněž Nicolas Prager (Marconi), kt. dodával informace vojenského charakteru a KGB je vysoko hodnotila. Informace od přeběhlíku J. Frolíka a F. Augusta pomohly v r. 1972 k jeho odsouzení na 12 let. Rezidentura: V r. 1956 působil jako rezident v Londýně kpt. Václav Louda „Linhart” (vlevo) a jeho zástupcem byl npor. Václav Šajchl „Majer”, v letech 1966-1969 byl rezidentem pplk. Josef Kalina „Karhan” (vlevo dole). Po masovém vyhoštění rozvědčíků KGB v r. 1971 dočasně špionážní aktivity SSSR suplovaly další socialistické země. V r. 1972 se zástupcem rezidenta stal pplk. Jiří Černý „Nedbal” (vpravo), později nositel ocenění „čestný příslušník KGB”. V ůnoru 1974 bylo vyhoštěno 8 československých diplomatů - příslušníků rozvědky. Rezidentura se tak ocitla doslova v troskách. Zůstal jediný příslušník I. správy SNB Jan Příkopa „Percha", který se stal rezidentem. V r. 1980 byl odvolán pro neschopnost a pověřen řízením rezidentury byl do r. 1981 kpt. Ing. Jaromír Kaloč „Kaluža”. V letech 1982-86 byl rezidentem mjr. Josef Houžvička „Hradil” (vpravo dole), v r. 1986-88 řízením pověřen kpt. Ing. Libor Tělecký „Vozňák” z 31.odboru. Posledním rezidentem byl v období 1988-90 kpt. Ing. Jiří Musiál „Polanka”. Rezidentura podle plánu I. správy měla plnit úkoly v oblasti odhalování záměrů a činnosti „ideodiverzních center“ a emigrace, objektů USA, NATO, speciálních služeb Velké Británie a součinnost s rozvědkou SSSR, včetně VTR (farmacie, medicína, laserová technika…). V posledních dvaceti letech se tyto proklamované cíle dařilo plnit pouze na papíře. Agenturní síť byla po r. 1968 minimální, opírala se především o kontakty mezi exulanty žijícími ve Velké Británii. Rozvědka zde do r. 1989 nezaznamenala žádné výraznější úspěchy. Na základě defekce pplk. Vlastimila Ludvíka “Pantůčka” v r. 1988 v Dillí, o rok později Velká Británie vyhostila další 4 čs. diplomaty. Defekce měla za následek i výměnu šéfa čs. rozvědky Karla Sochora. V r. 1988 britské služby zatkly čs. nelegála pplk. Václava Jelínka, který žil pod cizí identitou jako Holanďan Erwin van Haarlem. Jelínek byl odsouzen na 10 let za špionáž.

PAŘÍŽPatřila mezi největší residentury komunistické rozvědky. V šedesátých letech řídila několik důležitých agentů. Například Albert Lentin (Heman) a Jean Raoul Clementin (Pipa) pracovali v redakci novin Liberation a vydávali články, které napsala rozvědka v rámci aktivních opatření. Agent Jean Edouard Ramonet (Kumán) poskytoval informace z prostředí francouzského průmyslu a jeho zprávy byly vysoce hodnoceny KGB. Gerard Leconte (Sámo) byl špičkový agent, který pracoval v kabinetu pařížského policejního prefekta a měl na starosti komunikaci s tajnými službami. Jeho zprávy byly vysoce hodnoceny KGB. Agent Lubomír Chladil (Tomanský) byl vysazen počátkem sedmdesátých let a stal se vysoce postaveným bankéřem v Societe Generale, jeho zprávy byly předávány KGB. Josef Bednařík alias Giullaume Beard (Portos) byl agent vysazený do prostředí „ideodiverzních centrál”. Pracoval jako vedoucí kanceláře francouzského ministra vnitra Piera Joxe. Po roce 1989 byl tajemníkem Jean Marie Le Pena. Francie byla dále významná pro ofenzivní činnost československé rozvědky v oblasti odhalování záměrů o činnosti „ideodiverzních center" (se zaměřením na redakci časopisu Svědectví - Pavel Tigrid), dále k získávání poznatků ze špičkového světového výzkumu v oboru medicíny a farmacie (rakovina, AIDS), rozpracování francouzských spec. služeb a objektů USA, NATO, EHS s přihlednutím na specifika Francie, jejím snahám o pozocici hegemona v rámci Západní Evropy i existence francouzské jaderné síly. Vedení rezidentury: Od dubna 1956 rezidenturu řídil mjr. Zdeněk Ludvík „Lenský”, od února 1957 kpt. František Poštulka „Lamač” (vlevo nahoře). V letech 1959-1964 to byl kpt. Antonín Týč „Tomeš” (vpravo nahoře), kt. během svého působení získal v pařízské policejní prefektuře již zmíněného významného agenta (Sámo), kterého francouzské služby odhalily až v r. 1969. V letech 1966-1972 rezidentem mjr. František Kramář „Krajíček”, 1972-1977 pplk. Jarmil Smetana „Šustr” (vlevo), rezidentem v letech 1982-1987 kpt. Vladimír Sejkora „Artuš”. Poslední rezident byl od r. 1987 mjr. Miroslav Kobéda „Durdík”. V letech 1966-1967 zástupcem rezidenta mjr. Jaromír Felcman „Frýbort”, 1967-1971 zástupcem mjr. Jaroslav Šimek „Opletal”, v letech 1969-1972 zástupcem rovněž mjr. ing. Zdeněk Kestl „Kubín” (3. tajemník), 1975-1979 zástupcem mjr. Vladimír Strhan „Stacho”, 1977-1982 zástupcem npor. František Klouček „Kružík”, 1978-1984 zástupcem por. Daniel Litecký „Brejha” (vpravo). 

LISABONCentrála československé rozvědky považovala portugalské území za příznivé operativní prostředí. Podle plánu I. správy měla lisabonská rezidentura pronikat a získávat informace o objektech USA, NATO a EHS. Využití úzkých portugalských vazeb na průmysl USA byl vhodný prostor k získávání podkladů, dokumentů a materiálů z oblasti elektroniky, strojírenství a biotechnologie. Rezidentura zde vznikla v druhé polovině sedmdesátých let po tzv. karafiátové revoluci. Spadala pod působnost 42. odboru. Rezidentem zde byl v letech 1981-1985 npor. Miroslav Manďák „Roland”. Posledním rezidentem byl od r. 1988 kpt. JUDr. Oldřich Tobiáš „Trojan”.

BRUSELRezidentura byla využívána k rozpracování různých objektů USA, NATO a Europského hospodářského společenství (v Bruselu bylo hlavní sídlo NATO a EHS). Jednalo se o jednu z hlavních rezidentur po linii politické rozvědky. Rezidentura rovněž plnila závazky vyplývající ze součinnostních dohod se sovětskou rozvědkou. Spolupracovnice - agentka „Nina" pracovala jako parlamentní novinářka v agentuře Belga. Použita byla pro několik dezinformačních akcí. Její druh, agent „Castro", byl využíván KGB. Od května 1965 byl do funkce rezidenta jmenován mjr. Karel Šlehofer „Šámal”. Od prosince 1969 rezidenturu řídil pplk. Jarmil Smetana „Šustr” (velv. rada, vlevo). V letech 1972-80 rezidentem jmenován pplk. RSDr. Jan Stehno „Skořepa” (vpravo dole). V r. 1986 rezidentem jmenován pplk. Ing. František Klouček „Kružík” (rada II. tř.).

FRANKFURT nad MohanemV Západním Německu představovala další čs. zastoupení kromě Západního Berlína obchodní mise ve Frankfurtu nad Mohanem, která byla početně obsazena příslušníky rozvědky a byla pod silnou stálou kontrolou západoněmecké kontarozvědky. V r. 1963 zde pracovali 4 pracovníci Ludvík Brázda, pplk. Miloslav Purgr „Podhráský“ (1972-73 pověřen rízením), František Dobízl a Jaroslav Hanibal. V r. 1963 byl do funkce rezidenta ustanoven kpt. Miroslav Ešner „Blodek”. Od šedesátych let zde působil jeden z nejvýznamnějších agentů rozvědky v Evropě Alfréd Gebhart (kr. jméno Pedagog), který v první polovině osmdesátych let získal pod falešnou vlajkou poslance německého parlamentu Erwína Horna (kr. jméno Haribo). Dalším významným agentem do roku 1968 byl zástupce šéfa západoněmecké rozvědky BND genmjr. Horst Wendland.

MADRIDRezidentura zahájila činnost v druhé polovině sedmdesátých let. Obdobně jako v případě Portugalska byla podle plánu I. správy zaměřena na pronikání do objektů NATO, USA a EHS. Rezidentura zaznamenala dílčí úspěchy v rozpracování soc. strany a měla několik agentů v politické oblasti. Rezidentem v letech 1983-1986 byl npor. Miloslav Filip „Brázda” a od r. 1987 pplk. Miroslav Vladyka „Vyhnanovský” (rada II. tř.). 

HAAGPodle dobového plánu I. správy rezidentura primárně rozpracovávala objekty USA, NATO a EHS po linii politické rozvědky a zahraniční kontrarozvědky. V letech 1960-1962 zde ve funkci rezidenta působil kpt. Stanislav Svoboda „Říkovský”. Rezidentura byla zrušena v pětiletce 1976 - 1980 a znovuotevřena v r. 1988 pro rozšíření aktivity vůči NATO. Posledním rezidentem v r. 1989 byl mjr. Ing. Jaromír Felcman „Čajkovský” (37. odbor) se dvěma dalšími operativci.

STOCKHOLMRezidentura při čs. velvyslanectví se soustřeďovala na zjišťování záměrů silné čs. emigrace a obzvláště jejich exponentů v působení proti ČSSR.  Zástupcem rezidenta se v říjnu 1965 stal mjr. Sláva Vaněk „Velíšek” (vlevo) a rezidentem byl v letech 1967-70 pplk. Jiří Černý „Nedbal” (v pozdější době držitel vyznamenání čestný příslušník KGB). V období 1974-76 byl rezidentem pplk. František Pour „Pavlíček”. V oblasti VTR působily příslušníci rozvědky jako delegáti afilací podniků zahr. obchodu. V r. 1988 pracoviště v působnosti 31. odboru nemělo statut rezidentury. V roce 1989 zde kromě šifréra a radistu působili dva operativní pracovníci z 18. a 26. odboru.

ATÉNYČeskoslovenská rozvědka, kromě realizace součinnostních dohod s rozvědkou KGB a Bulharska, realizovala rozpracování objektů USA a NATO po linii politické rozvědky s využitím diferencovaného přístupu Řecka k paktu i politice USA v této zemi. Rezidentura zde měla dobré výsledky v rozpracování perspektivní agentury pro vysazení do USA a Británie. V roce 1956 zde jako rezident působil por. Oldřich Dobeš „Doubek” (III.tajemník). Od r. 1963 jako rezident působil kpt. Zdeněk Vítek „Večera”. V říjnu 1968 byl do funkce rezidenta jmenován mjr. Josef Konecký „Foltýn” (vlevo), který byl ze „staré gardy špiónů dělnického původu, který byl zcela oddaný stalinské KSČ a měl plnou důvěru KGB”. V letech 1970-1972 ho vystřídal mjr. Jan Jarošík „Jesenský” (CÚV KSČ). V období 1976-82 kpt. Stanislav Ulík „Viktor” (vpravo dole), v r. 1983-85 pplk. Zdeněk Červený „Čáp”, v r. 1985-89 mjr. Antonín Vejmelka „Kostík”. Posledním rezidentem I.správy po linii 37. odboru byl mjr. Ing. Daniel Litecký „Brejha”.

NIKOSIENa Kypru působila malá rezidentura s poměrně kvalitní agenturou k americkým a britským voj. základnám. Rezidentura podle plánu I. správy rozpracovávala objekty USA a NATO po linii politické rozvědky a plnila úkoly vyplývajících ze součinnosti s rozvědkami SSSR a Bulharska. Využívala kyperské teritorium k vysazování agentury do zemí prioritního zájmu. Zvláštní pozornost byla věnována akcím realizovaným pomocí vlivové agentury. V r. 1980 ministr vnitra ČSSR vyhlásil úkol budovat vlivové kanály do rozhodovacích center protivníka (vlády, politické strany, hospodářské kruhy). V zahraničí realizovala rozvědka 100 aktivních opatření, z toho bylo 55 velmi úspěšných. „Pozoruhodné výsledky byly dosaženy rovněž na Kypru”. Rozvědka zde jako důvěrný styk vedla osobního tajemníka kyperského presidenta, který předával cenné politické informace a poznatky o brit. voj. základnách. Rezidentem byl v letech 1976-1980 pplk. Miroslav Chytrý „Chládek”, 1980-1985 mjr. Jan Klimeš „Buldra”, 1985-1989 npor. Vladimír Švejda „Vízek”. V roce 1989 zde působili 3 operativní pracovníci po linii 37. odboru (Evropa) a šifrér (50. odbor) a posledním rezidentem byl pplk. PhDr. Miroslav Vích „Vápeník” v legalizační funkci velvyslaneckého rady.

BĚLEHRADRezidentura plnila důležité úkoly k získávání informací o stavu, situaci a vývojových trendech v zemích, kde se v rámci soc. zemí střetávaly zájmy dvou světových soustav i zásadně odlišné politické koncepce při řešení mezinárodních a vnitropolitických otázek. Dále při odhalování záměrů USA a NATO na destabilizaci situace v Jugoslávii, odklonu od socialistické cesty a zapojení do politického a hospodářského systému Západní Evropy. Rezidentura podporovala Jugoslávii v hnutí nezúčastněných a neutrálních zemí. Z hlediska specifiky balkánského regionu plnila závazky k rozvědce SSSR a využívala teritorium k řízení agentury ze třetích zemí. V r. 1961-1966 byl rezidentem mjr. Lubomír Balcar „Dvořák”; 1970-72 mjr. Josef Arnošt „Napravil“, 1972-75 pplk. Antonín Jurečka „Jindra“, 1977-1983 mjr. Bohumil Bednář „Borovec”. V roce 1976 zde působilo 7 pracovníků I. správy, v roce 1989 působilo na rezidentuře 5 lidí z I. správy: 3 operativci (37. odbor - pplk. PhDr. František Gottlieb „Gregor”; pplk. Jan Pecha „Kříž”; 26. odbor - mjr. JUDr. Zděnek Formánek „Kolínský”), šifrér a radista. Posledním rezidentem byl od r. 1988 kpt. JUDr. Ing. Pavel Lašček „Lechovič”.

TIRANAČeskoslovenská strana plnila spojenecké závazky vůči sovětské straně vyplývající z faktu, že SSSR neměla v Albánii řádné zastoupení. Dále rezidentura využívala podle plánu I. správy teritorium k získávání informací o NATO a plnila další úkoly související s ovlivňováním zahraničně-politické orientace Albánie ve prospěch zemí socialistického tábora. Rezidentura nebyla příslušníky I. správy oblíbená. V r. 1964 se zástupcem rezidenta stal kpt. Antonín Svoboda „Sachar”. V období 1972-1973 rezidenturu řídil mjr. Karel Čermák „Červenka” (rada). V letech 1973-76 pplk. Miroslav Chytrý „Chládek”, v r. 1976-80 pplk. Josef Kuřík „Klíma”, v r. 1980-82 mjr. František Brátka „Blažek”, v letech 1982-87 mjr. Jan Příkopa „Percha” (předtím pro neschopnost odvolán z rezidentury Londýn). Posledním rezidentem byl od r. 1987 pplk. Vladimír Strhan „Stacho”. 

ISTANBULRezidentura v Istanbulu se podle plánu I. správy soudřeďovala na zíkavání informací o objektech USA a NATO po linii politické rozvědky. Teritorium Turecka se rovněž využívalo pro přípravu pracovníků I. správy pro nasazení do zemí s obtížnou operativní situací. Rozvědka v Turecku pracovala dlouhodobě a byla v úzkém styku se sovětskou rezidenturou. V r. 1956 byl rezidentem jmenován por. Vojtěch Lasovský „Linek” (vicekonsul). Jako poslední operativní pracovník zde v r. 1989 působil mjr. PaeDr. Jan Pavlíček „Vajner” (52. odbor).

MEXIKO, BOGOTA, CARACAS, BUENOS AIRESPodle plánu I. správy byly rezidentury v Latinské Americe zaměřeny proti objektům USA po linii politické rozvědky s cílem odhalování záměrů a zájmů USA v regionu, získávání informací o činnosti místních speciálních služeb a jejich spolupráci s USA. Dále zajišťovaly politicko-ekonomické zpravodajství ze zemí, kde rezidentury nebyly, získavaly agenturu s průnikem do zájmových oblastí (především český a slovenský exil), řídily agenturu ze třetích zemí a zabezpečovaly další operativní akce (součinnost s KGB), vytvářely podmínky pro prosazování globálních zájmů soc. tábora v daném regionu, činnost v oblasti vědecko-technické rozvědky (s možností pronikání do USA). V letech 1963-1968 zřídila I. správa v akci INTERKOM rádiové spojení s rezidenturami v Jižní Americe a Mexiku. V polovině padesátých let rozvědka v Mexiku řídila 4 agenty a v Argentině 5 agentů. V červnu 1969 byl mjr. Miroslav Vladyka „Vyhnanovský” pověřen řízením rezidentury v Bogotě. Posledním rezidentem v Bogotě od r. 1987 byl mjr. Josef Zapletal „Hofman”. V Caracasu byl od června 1967 pověřen řízením rezidentury mjr. Stanislav Buřival „Bosák”, od prosince 1969 jmenován rezidentem kpt. Václav Bubeníček „Bakalář”. V r. 1979 rezidentem jmenován mjr. Miroslav Vladyka „Vyhnanovský”, od r. 1985 rezidentem kpt. JUDr. Ján Trgala „Vallo”. V Buenos Aires a Mexiku byl v letech 1963-1967 rezident kpt. Oldřich Novický „Neužil” a v období 1977-1979 pplk. Zdeněk Neumann „Neklan” (vlevo). V letech 1955-58 jako rezident v B. Aires působil Jan Stehno „Skořepa”, pozdější 1. zástupce náčelníka správy.

Čs. rozvědka

Organizační struktura

BERN, ŽENEVAOd dubna 1956 byl rezidentem v Bernu jmenován mjr. Jiří Fišer „Fikar” a por. Jan Beran „Tichý” jako jeho zástupce. V období 1966-70 byl pověřen řízením rezidentury mjr. František Pospíšil „Pýcha” (vlevo), v r. 1972-79 byl zástupcem rezidenta mjr. Miroslav Majdloch „Mašinda” (vpravo), rezidentem v r. 1973-77 byl mjr. Václav Kadlec „Košnar” (vpravo dole) a po něm do r. 1984 por. Jan Jirůšek „Havelský”. V období 1976-1980 I. správa zřídila rezidenturu v Ženevě a časem zrušila rezidenturu v Bernu. V letech 1985-89 rezidenturu v Ženevě řídil pplk. Bohumil Bednář „Borovec” (stálá mise OSN). V roce 1989 zde působili 3 pracovníci operativy (2 po linii 37. odboru: kpt. RSDr. Josef Vosáhlo „Kaplan”, npor. JUDr. Ivan Moroz „Ross” a 1 po linii 26.odboru: npor. JUDr. Vladimír Tuka „Fichtner”) a šifrér. Rezidentura rozpracovávala určené objekty hl. nepřítele USA, NATO a EHS po linii pol. rozvědky s důrazem na sledování mezinárodních ekonomických problémů, zjišťování záměrů a činnosti ideodiverzních center a hl. exponentů emigrace; plnila závazky vyplývajících z dohod s rozvědkou SSSR, zajišťovala ochranu a bezpečnost čs. institucí, delegací a expertů, působících dlouhodobě a krátkodobě v mezinárodních organizacích.

ADIS ABEBAVojenská spolupráce s Etiopií se datuje od konce II. světové války, kdy Etiopie požádala Československo o dodávky zbraní. Po svržení monarchie v r. 1974 ovládl zemi do r. 1991 marxistický vojenský režim, kterému se dostalo výrazné podpory od SSSR a zemí Sovětského bloku. Země se v období studené války stala součástí zápasu velmocí ve třetím světě. Československá rezidentura v Etiopii byla využívána pro stáže pracovníků I. správy ke zdokonalování jejich jazykové a odborné přípravy před vysazením do zemí s náročným agenturně operativním prostředím. V roce 1989 zde působili 3 příslušníci I.správy a posledním přiděleným pracovníkem rezidentury po linii 52. odboru byl v roce 1989 npor. JUDr. Eduard Jeleň „Kožíšek”.

AMMÁNPodle dobových plánů I. správy rezidentura rozpracovávala určené objekty v regionu po linii politické rozvědky a získávávala poznatky k politické a ekonomické situaci. Plnila úkoly pro daný region především z hlediska registrace ohnisek napětí a nebezpečí přeměn lokálních válek v jadernou. Získávala rovněž poznatky k činnosti speciálních služeb USA a NATO i jejich propojení na místní speciální služby z hlediska jejich působení proti zájmům ČSSR a dalších států sovětského bloku. Získávála také přehled o činnosti teroristických organizací a jejich působení proti socialistickým zemím. Důležitým úkolem bylo získávání poznatků k zájmům a činnosti Izraele v dané oblasti, plnila rovněž úkoly vyplývajících ze závazků součinnosti s rozvědkou SSSR. V letech 1972-77 rezidenturu řídil pplk. Karel Hotárek „Holický” (vpravo nahoře), v r. 1977-82 ji řídil mjr. František Matal „Merta”, v letech 1982-88 plk. JUDr. Emil Hrušecký „Hejl” (vlevo). Posledním rezidentem byl od r. 1988 mjr. Ing. Stanislav Kozubík „Světlý” (47. odbor).

ALŽÍRPodle dobových plánů I. správy rezidentura rozpracovávala určené objekty v regionu po linii politické rozvědky a získávávala poznatky k politické a ekonomické situaci. Plnila úkoly pro daný region především z hlediska mapování ohnisek napětí a nebezpečí přeměn lokálních válek v jadernou katastrofu. Získávala poznatky k činnosti speciálních služeb USA a NATO i jejich propojení na místní speciální služby z hlediska jejich působení proti zájmům ČSSR a dalším zemím sovětského bloku. Získávala přehled o činnosti teroristických organizací a jejich působení proti socialistických zemím. Důležitým úkolem bylo získávání poznatků k zájmům a činnosti Izraele v dané oblasti. Plnila rovněž úkoly vyplývajících ze závazků součinnosti s rozvědkou SSSR, zejména od r. 1963. Od října 1965 do srpna 1968 byl ve funkci rezidenta kpt. Jaromír Vašíček „Žďárský”. V letech 1968-71 byl zástupcem rezidenta mjr. František Vlček „Petřina”. V letech 1973-75 byl rezidentem mjr. František Šnajdr „Ditrych” (vlevo), 1975-81 rezidentem mjr. Ladislav Mlčák „Moláček”, 1983-1986 rezidentem mjr. František Wišniewski „Vala” a od r. 1987 jako poslední rezident působil mjr. JUDr. Vladimír Gelbič „Štol” ze 47. odboru.

DAMAŠEKČeskoslovensko bylo významným zbrojním dodavatelem pro Sýrii. Podle dobového plánu I. správy rezidentura v Damašku rozpracovávala určené objekty v regionu po linii politické rozvědky, získávávala poznatky k politické a ekonomické situaci. Dále plnila úkoly pro daný region především z hlediska registrace ohnisek napětí a nebezpečí přeměn lokálních válek v jadernou. Získávala poznatky k činnosti speciálních služeb USA a NATO i jejich propojení na místní speciální služby z hlediska jejich působení proti zájmům ČSSR a soc. zemím. Získávala také informace o činnosti teroristických organizací a jejich působení proti socialistickým zemím. Důležitým úkolem bylo získávání poznatků k zájmům a činnosti Izraele v dané oblasti. Plnila rovněž úkoly vyplývajících ze závazků součinnosti s rozvědkou SSSR. V letech 1976-1978 zde jako rezident působil pplk. Otto Fait „Forejt”, v r. 1979-1983 Karel Buralt „Zika”, v r. 1983-85 mjr. Stanislav Spanilý „Ineman” a od r. 1985 byl posledním rezidentem  pplk. Ing. Stanislav Havel „Brož” a další 4 operativní pracovníci ze 47. odboru.

TEHERÁNV Teheránu působil od r. 1956 jako rezident npor. Vladimír Koudelka „Kugler”, v r. 1961 působili na rezidentuře 3 operativci. Od r. 1962 jako rezident působil kpt. Karel Hotárek „Holický”. Po srpnu 1968 dochází k čistkám a výměnám personálu. V r. 1971 byla rezidentura zrušena a Irán zařazen mezi země III. kategorie. K znovuotevření došlo po revoluci v létě r. 1979 a do r. 1981 byl rezidentem pplk. Oldřich Hlavička „Racek”. Rezidentura plnila úkoly z oblasti obrany ZÚ, rozpracování čs. emigrace, stanovených objektů po linii politické rozvědky v regionu z hlediska odhalování plánů a záměrů USA a NATO v oblasti politické, ekonomické a vojenskostrategické, Perský záliv jako ohnisko napětí v oblasti, pokrývání politicko-ekonomických informací v sousedních zemích bez rezidentur. Plnila spojenecké závazky vůči sovětské straně s ohledem na aktivizaci sovětské zahraniční politiky v regionu. V r. 1987-89 jako rezident působil Bohumil Doležálek „Kalousek”. Posledním pověřeným rezidentem po linii 47. odboru v r. 1989 byl kpt. Ing. Vlastislav Šimek „Šmejkal” a I. správa zde měla celkem 4 pracovníky.

DILLÍČinnost rozvědky díky příznivému prostředí a mezinárodním vztahům se SSSR nebyla prioritně zaměřena proti indickým zájmům. Rezidentura v Dillí sledovala tamní aktivity služeb USA a Velké Británie a vývoj hnutí nezúčastněných států. Získávala informace o vztazích USA, Indie, ČLR, Japonska, Jižní Koreje a zemí ASEANU. Pracovníci rezidentury v Indii plnili společné úkoly s rozvědkou KGB, která zde vyvíjela poměrně velkou aktivitu (po r. 1971 zde KGB měla 4 rezidentury a více než 150 operativců). Agentura získavala informace vojenského charakteru, vyzbrojování armády za pomoci západních států, vládnoucích vrstev, diplomatických zastupitelstev západních států a VTR (jaderná technika, elektrotechnika, nové materiály, biotechnologie a strojírenství). Centrálou byli rozpracováváni bývalí zaměstnanci fy. Baťa a Čs. zbrojovky, kteří zůstali v Indii. V r. 1956 se  rezidentem stal por. Bohuslav Laška „Dub”, r. 1964 kpt. Miloslav Matějů „Mach”, r. 1977-81 mjr. František Sailer „Bečvář”, v r. 1986-87 rezident kpt. Josef Prievozník „Borovica”. V r. 1989 měla rezidentura 4 pracovníky: po linii pol. rozvědky (47. odbor), zahraniční kontrarozvědky (26. odbor) a dva pracovníky po linii VTR (69. odbor). Poslední rezident od r. 1987 byl mjr. PhDr. Miroslav Mojžita „Brezovský”. V r. 1988 z Dillí defektoval k britské MI6 pplk. Vlastimil Ludvík „Pantůček”. To vedlo k ochromení aktivit čs. rozvědky v zahraničí a oslabení činnnosti dalších služeb států sovětského bloku.

pplk. Ing. Miloslav Čech “Čada” (1929 - 1989), náčelníkem od 1. srpna 1968 do sovětské invaze,  formálně odvolán v prosinci 1968.

genmjr. Karel Sochor (1930 - ?) Do března 1981 působil jako zást. ZS/GŠ MNO pro ag. průzkum, bývalý rezident  ZS/GŠ v Káhiře. Do funkce ho prosadil genmjr. Vladimír Hrušecký, nám. MV ČSSR, býv. NO 47. odboru. Ve funkci do r. 1989.

plk. Josef Houska  (1924-1997), v období 1961 - 1968 náčelník I. správy MV. Při srpnové invazi se připojil ke křídlu StB, které okupaci napomáhala. U StB mimo I.správu do r. 1985.

pplk. PhDr. Vilém Václavek “Kainar” (nar. 1944) posledný pověřený náčelník od 3. 7. 1989 do 31. 1. 1990.

Ondrej Dovina (nar. 1925) Pověřen řízením rozvědky od 21. února 1980 do 28.února 1981. V letech 1966 - 1969 náčelník KS StB Košice, 1969 - 1974 náčelník HS StB SSR

plk. Čestmír Podzemný (nar. 1924) Účastník protifašistického odboje. Před příchodem na MV náčelník  2. odd ZS/GŠ. Od prosince 1968 náčelník I. správy MV do 31.prosince 1970. Od ledna 1971 převelen zpátky na MNO.

genmjr. RSDr. Miloš Hladík (1924 - 1980) Normalizační náčelník rozvědky, člen KSČ od r. 1945, absolvent Vysoké školy politické v Moskvě, působil v aparátu ÚV KSČ, od 1.ledna 1971 přijat do služebního poměru příslušníka SNB do funkce náčelníka I. správy FSZS. Ve funkci je až do 20. února 1980, kdy náhle zemřel.

plk. Jaroslav Miller (1914-1979) Od r. 1945 v KSČ, v letech 1953 - 1961 náčelník I. správy MV,  v roce 1961 přeložen a v r. 1962 odvolán a propuštěn ze služeb SNB. Důvodem se stala činnost v průběhu polit. procesů (1949 - 1953) za užívání protizákonných metod při vyšetřování, v r. 1963 mu byla odňata hodnost plukovníka a veškerá vyznamenání.

pplk. Oskar Valeš “Kovář“ (1912-1987)  Pův. jménem Wetzler, býv. interbrigadista, krajský organizačný taj. KSČ a krajský velitel Lidových milicí v Ústí n. Labem. Od listopadu 1948 náčelník zahr. zpravodajství - Odbor Z. V lednu 1951 zatčen v rámci čistek a odsouzen v r. 1953 v procesu Osvaldem Závodským a spol. za velezradu a sabotáž na 21 let.

plk. PhDr. Karel Vodrážka “Budín” (1933 - 1989) náčelníkem od 1. května 1989 do 30. června, kdy náhle zemřel.

JAKARTAKromě materiální pomoci Indonésie získala z Československa podporu v podobě vojenských a bezpečnostních kurzů a školení bezpečnostního sboru. Rezidentura podle plánu I. správy rozpracovávala objekty USA a NATO po linii politické rozvědky, získávala politicko-ekonomické informace v sousedních zemích, kde nebyly rezidentury a plnila úkoly vědeckotechnické rozvědky. Plnila rovněž úkoly vyplývající ze spolupráce se sovětskou rozvědkou. V roce 1963 se zástupcem rezidenta stal kpt. Vladimír Hrušecký „Houška” (vpravo). Od r. 1967 byl ve funkci rezidenta mjr. Stanislav Kozubík „Krejčí”, od července 1968 jmenován mjr. Milan Kleník „Kolda” (úmrtí v srpnu). V r. 1979 mjr. Jaromír Vašíček „Žďárský”. Posledním rezidentem v r.1989 byl mjr. Ing. Jan Malásek „Bezruč” s pracovníkem pplk. Vladimírem Špinkem „Lefler” (47. odbor). Rozvědka získala v šedesátých letech významného agenta Hassana Gusti Rasmali (kr. jména Buchar, Kosan). Jednalo se o jednoho z nejdůležitějších agentů v historii I. správy, který předal mimojiné strukturu a personální obsazení rozvědky Indonézie. Informace byly předávány KGB, která je vysoce ocenila.

PEKINGRezidentura plnila úkoly informační činnosti zejména se zaměřením na vztah USA - Japonsko - J. Korea a země ASEANU; vztahy ČLR - USA - Japonsko - Indie a země ASEANU; sledovala zahraničně politický kurs; intenzitu a obsah vztahů mezi ČLR a Západem, rozvojovými zeměmi a ZSS; vývoj vnitropolitické situace; plán na posilování vojenské moci ČLR a příprav na válku; hlavní cíle v rozvoji vztahů s USA, se zeměmi NATO a EHS; akce ČLR na Balkáně; záměry vůči SSSR a soc. zemím v Evropě; konkrétní akce ČLR v krizových oblastech (BSV, Indočína, Pákistán), na africkém kontinentu, v Latinské Americe; získavala informace o záměrech vedení ČLR vůči soc. zemím a mezinárodnímu komunistickému a dělnickému hnutí. Ve spolupráci s rozvědkou SSSR rezidentura realizovala úkoly v boji proti maoistickému vedení. Vedení rezidentury: 1971-73 zástupce rezidenta pplk. Ladislav Weidinger „Macháček” (vlevo), 1974-80 rezidentem mjr. Jiří Chlapík „Chladil” (v r. 1985 zástupce), 1980-82 pověřen řízením mjr. Jiří Čermák „Čechura”, 1984-89 rezidentem pplk. Miloš Frebort „Filatov”. Posledním rezidentem před r. 1989 se stal do té doby 1. zástupce náčelníka I. správy plk. Ing. Štefan Viedenský „Hric, Vršinský” (obr. vpravo, od r. 1980 ve funkci zástupce náčelníka správy po linii politické rozvědky), který řídil 5 operativců. 

TOKIORezidentura se primárně orientovala na vědecko-technickou špionáž. Od června 1965 do srpna 1970 byl rezidentem jmenován mjr. Ing. Václav Pospíšil „Petránek” (vpravo). V r. 1970 na rezidentuře působil ve funkci zástupce rezidenta pplk. Jiří Svoboda „Světák” (EXPO 70) a rezidentem do r. 1972 byl mjr. Štefan Viedenský „Hric, Vršinský” (vlevo, později zástupce náčelníka správy). Jako zástupce rezidenta v období 1970-74 působil rovněž mjr. Jaroslav Mičke „Machoň” a v r. 1974-79 byl zástupcem mjr. Josef Soubusta „Struhař”. V letech 1977-1982 rezidenturu řídil pplk. Karel Fiřt „Fidler” a po něm do r. 1985 plk. Zdeněk Paukner „Plachý” (vpravo dole). Od r. 1985 do r. 1989 byl rezidentem pplk. Ing. Jaroslav Pettík „Pilný”, kt. měl k dispozici 6 operativních pracovníků (z toho 3 po linii VTR). Rozvědka měla styky na japonské průmyslové komplexy a na základě součinnostních dohod se sov. KGB dokázala pro SSSR získat například vzorky barev pohlcujících radarové vlny, provozní manuály stíhacího bombardéru F-15 atp.

SYDNEYV Austrálii měla I. správa MV rezidenta od března 1955. Zpočátku pracoval osamoceně, do prosince 1955 neměla rezidentura kurýrní a ani šifrové spojení. V letech 1956-1958 byl zástupcem rezidenta por. Bedřich Hála „Popelka” (vicekonsul). První kontakty rezidentura budovala po linii vědecko-technické rozvědky a centrála v Praze zahájila rozpracovávání báze pro emigraci. V r. 1989 na rezidentuře nepůsobil kromě šifréra žádný pracovník I. správy.

OSLOJedním z úkolů rezidentury bylo rozpracování emigrace a organizací, které emigrantům pomáhaly, norských státních institucí a tajných služeb. V r. 1956 byl ustanoven do funkce rezidenta npor. František Matal „Merta” (III.tajemník). Rezidentura byla později zrušena. V r. 1988 se opětovně uvažovalo o otevření rezidentur v Kodani a Oslu.

NAIROBIV březnu 1964 byla s Republikou Keňa podepsána mezivládní dohoda o vědecko-technické spolupráci. V lednu 1965 vysílá centrála I. správy do Nairobi pplk. Antonína Kratinu „Klepáč” jako odborného bezpečnostního poradce a kpt. Jaromíra Kubinu „Koliha” jako překladatele. Působili zde do dubna 1966. V letech 1967-70 byl zástupcem rezidenta jmenován mjr. Leo Kustoš „Krupička” (2. tajemník, vlevo), v letech 1970-75 řízením pověřen mjr. Michal Leščišin „Lieskovský“. 

ANKARAV r. 1956 krátce působil jako rezident npor. Vladimír Prokop „Prokeš” (I. tajemník). V letech 1970-71 rezidenturu řídil pplk. Jaroslav Škaroupka „Škácha”, který byl přímo úkolován na bývalého prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka, který byl v letech 1969-70 titulářem ZÚ v Ankaře. V akci „Bukanýr” rozvědka sledovala jeho aktivity a dění kolem jeho osoby. Ve spolupráci s VI. správou zavedla v prostorách ambasády a rezidence odposlechy. Při sledování Alexandra Dubčeka docházelo k úzké spoluprácí s místní rezidenturou KGB.

ADENRezidentura...

BEJRÚTČeskoslovenské zastoupení v Libanonu na úrovni velvyslanectví zahájilo činnost v roce 1962. V dubnu 1963 byl rezidentem jmenován kpt. František Šnajdr „Ditrych”. V letech 1966-71 jako zástupce rezidenta působí mjr. Miroslav Jánský „Jarolím”, zástupcem rezidenta byl od prosince 1969 do r. 1972 rovněž mjr. František Matal „Merta”. V r. 1969 emigroval z rezidentury mjr. František August „Adam” do USA, předal CIA celou agenturu a velmi ztížil činnost I. správy v regionu. V r. 1973-78 jako zástupce působil mjr. Jiří Brožovský „Bílek”. Rezidentem v letech 1973-75 byl pplk. Václav Smíšek „Stárek” (vlevo), v r. 1978-79 pplk. Miroslav Veselý „Václavík”, v r. 1980-82 mjr. Jiří Brožovský „Bílek”, v r. 1982-86 mjr. Vladimír Brožek „Faiman”, v r. 1986-87 pplk. František Sailer „Bečvář”. V roce 1989 zde nepůsobil žádný operativní pracovník I.správy.

ACCRAV roce 1957 vyhlásila bývalá britská kolonie Ghana samostatnost. Krátce poté zahájila vojenskou spolupráci s Československem. V letech 1963-66 ve funkci rezidenta působil mjr. Karel Brus „Zelenka”. V období 1966-1970 rezidenturu řídil mjr. Karel Hotárek „Holický”. V říjnu 1970 byl do ledna 1975 jmenován rezidentem mjr. Emil Hrušecký „Hejl” (vlevo) a starším referentem rezidentury byl mjr. Josef Krejčí „Sklářský”. Rezidentura byla v zemi později zrušena.

BAGDÁDPo vojenském převratu a svržení krále v r. 1958 se nový režim začal sbližovat s východním blokem. Další převrat v r. 1963 proběhl v režii socialistické strany Baas. Československo s ní a s novým iráckým režimem navázalo spolupráci. Rezidentem byl v letech 1961 - 1963 kpt. Jaroslav Kazbal „Krejča”, v období 1963-1965 kpt. Karel Fiřt „Fidler”, 1966-1970 mjr. Václav Smíšek „Stárek”, v r. 1970-74 byl zástupcem rezidenta mjr. Josef Šebesta „Miksa”, v r. 1976-77 pověřen řízením pplk. Jan Koška „Klečka”, v r. 1982-84 rezidentem byl mjr. Miroslav Dvořáček „Dolanský” a v r. 1985-87 to byl kpt. Ján Kuruc „Mináč”. V r. 1989 byla rezidentura neobsazena. Od podzimu 1977 působil v Bagdádu zmocněnec FMV pplk. Josef Konecký „Foltýn” (vpravo) jako „instruktor při školení špiónů irackého ministerstva vnitra". V rámci čs. kolonie působíci v Iráku měla rozvědka své spolupracovníky (Ladislav, Ervín, Bořivoj, Milan, Duhák, Olazar, Sladkov, Mux, Miro). Obchodní spolupráce s Irákem byla začátkem šedesátych let byla velice intenzivní, avšak častokrát byly dodávané výrobky reklamovány jako nekvalitní (automobily). Československo se zapojilo do výstavby rafinérie v Basře. Podniky zahraničního obchodu zde v r. 1968 měly 80 expertů a delegátů s rodinami, odkuď část po srpnu 1968 emigrovala.

BUKUREŠŤKromě Bělehradu rozvědka operativně působila i v Rumunsku. Rezidenturu v letech 1973-1977 řídil mjr. Stanislav Třešňák „Turnovský” (velvyslanecký rada), v letech 1978-1981 pplk. Václav Moc „Mourek” a v r. 1981-1982 kpt. Vladimír Sejkora „Artuš”. V r. 1988 zde bylo pracoviště bez statutu rezidentury.

DAR ES SALAAMV září 1965 zahajuje v Tanzánii činnost čs. velvyslanectví. V době srpnové invaze v r. 1968 se odehrály studentské demonstrace před sovětskou a československou ambasádou požadující okamžité a bezpodmíněné stažení „agresivních vojsk SSSR a jeho 4 satelitů z území Československa". V období od r. 1966-69 zde jako zástupce rezidenta působil kpt. Jiří Brožovský „Bílek” (vlevo). V listopadu 1969 byl jmenován zástupcem rezidenta mjr. Jan Beran „Tichý” (1. tajemník, vpravo), který ve funkci působil do r. 1973.

HELSINKIRezidentura zde byla zřízena pravděpodobně v r. 1967 po linii 6. odboru (zahraničná kontrarozvědka) a plnila především obranné úkoly. V r. 1983 se rezidentem stal pplk. František Vacek „Vaniš” (I. tajemník) a rezidentura byla „otevřená pouze na výslovné přání mladého Husáka (v letech 1980-86 zde jako velvyslanec působil Jan Husák mladší syn Gustáva Husáka - pozn. aut.), který se jako velvyslanec potřeboval o někoho opřít. Jinak tato oblast byla plně pod kontrolou KGB.” Rezidentura byla zrušená 30. listopadu 1988. 

VARŠAVARezidentura ministerstva vnitra ČSSR v Polské lidové republice vznikla – obdobně jako v dalších státech Varšavské smlouvy – na počátku sedmdesátých let, kdy byla uzavřena vzájemná resortní dohoda mezi oběma státy patřícími do sovětského bloku. Její podrobnosti projednali v květnu 1969 ministři vnitra Jan Pelnář a Kazimierz Świtała. Pracovníci rezidentury FMV v Polsku působili zejména ve Varšavě a ve Štětíně, kde existovaly zastupitelské úřady. Největší aktivitu vyvíjeli v souvislosti s krizí komunistického režimu v Polsku, která vypukla na počátku osmdesátých let. Pracovníci rezidentury tehdy byli posíleni o tři operativní pracovníky. Vedle komunikace s polskými bezpečnostními složkami, kontroly a ochrany československých občanů prováděla rezidentura FMV v Polsku v tomto období četná aktivní opatření proti Solidaritě a vyvíjela aktivitu na podporu „zdravých sil“ v Polské sjednocené dělnické straně. Podílela se také na různých úkolech vyplývajících z masivní akce FMV s krycím názvem „Sever“, v jejímž rámci ve Varšavě působili rovněž dva příslušníci rozvědky (I. správy SNB). Představiteli FMV, kteří působili v legalizované funkci I. velvyslaneckého tajemníka československého zastupitelského úřadu ve Varšavě, byli v osmdesátých letech plk. Albín Kožuch (1980–1981) vlevo, plk. Miloň Wartalský (1981–1985), vpravo nahoře a pplk. Vladimír Válek (1986–1990), vpravo. 

BRASILIA, RIO DE JANEIRO, SAO PAOLOOd r. 1956 měla čs. rozvědka v Brazílii 5 agentů, kteří podávali zprávy hospodářského charakteru a o činnosti sociálně demokratické strany. V období 1956-1958 byl rezidentem por. Josef Mejstřík „Moldán”. V r. 1960 bylo diplomatické zastoupení povýšeno na velvyslanectví a rozvědka zřídila další rezidenturu v hlavním městě. V letech 1962-65 do funkce 2. rezidenta v Riu a Brazilii jmenován kpt. Jan Stehno „Skořepa” (tiskový přidělenec). V letech 1965-1967 působil ve funkci rezidenta v Riu kpt. Václav Bubeníček „Bakalář” (vlevo). V období 1969-79 v Sao Paulu působil mjr. Josef Mareš „Motyčka“ (vicekonzul) z úseku nelegální rozvědky.

CONAKRYV r. 1958 se Guinea jako bývalá francouzská kolonie stala samostatnou a stát až do své smrti v r. 1984 řídil diktátor Sékou Touré. Výstavbu „proslulé” věznice Camp Boiro, kde bylo popraveno cca 50.000 oponentů, podpořila čs. komunistická vláda. V roce 1961 byl ministr R. Barák informován, že „guinejská vládní místa nejsou spokojena s kvalitou našich nákladních vozů a s prací našich expertů, kteří je předávají nedostatečně vybavené. Nespokojenost guinejské vlády je takového rozsahu, že jeden z ministrů … pohrozil obchodnímu radovi, že nezlepší-li se kvalita našich dodávaných vozů, nechá mu všechna naše špatná vozidla postavit před budovu obchodního oddělení. Tato situace ovlivňuje Guinejce natolik, že zvláště v poslední době zvyšují své objednávky traktorů a nákladních vozů ze západního Německa.”  V období 1961-63 byl zástupcem npor. Miroslav Řehoř „Říčan”. V letech 1962-65 rezidenturu posílil mjr. Otakar Hromádka „Mařík”. V roce 1964 byl zástupcem rezidenta jmenován mjr. Josef Doležal “Dobrý”. Od září 1965 do července 1969 rezidenturu řídil mjr. Karel Polák „Pecháček”. V době 1962-68 v rámci akce „Éter” rozvědka rozluštila šifry guinejského ministerstva obrany a bezpečnosti. Akci kladně hodnotila i KGB. V prosinci 1972 byl do funkce zástupce rezidenta jmenován pplk. Ing. Miloslav Nový „Nosko”. V r. 1961 zástupce rezidenta npor. Miroslav Adámek „Alter” získal ke spolupráci generálního tajemníka levicové Strany africké nezávislosti Amilcara Cabrala, který vedl gerilovou válku za nezávislost sousední Portugalské Guineje (Guinea Bissau). S čs. rozvědkou spolupracoval do do r. 1973, kdy byl zavražděn. Požadavky na zbraně, kurzy bezpečnostních kádrů jako i školení instruktorů pro „pro vedení ilegálního teroristického boje” politbyro ÚV KSČ schválilo. V srpnu 1965 centrála vysílá kpt. Františka Dlaska „Domkář” (vlevo) do města Kankan jako odborného poradce - instruktora národní bezpečnostní školy. Rezidentura byla v r. 1974 zrušena.

LAGOSNigérie se osamostatnila v r. 1960 a záhy navázala diplomatické vztahy s Československem. Předsednictvo ÚV KSČ odsouhlasilo finanční podporu nigerijské Socialistické dělnicko-rolnické straně. Cílem zahraniční politiky byl rozvoj hospodářských a obchodních vztahů. V r. 1966 došlo v Nigérii k převratu a následně v letech 1967-1969 k občanské válce. Československo zahájilo podporu a dodávky zbraní prostřednictvím Omnipolu a holanské firmy Animo separatistickému východu - Biafře navzdory faktu, že SSSR podporoval protistranu. Tato skutečnost byla pro Moskvu jedním z mnoha motivů pro uskutečnění srpnové invaze do Československa. Během „normalizace” se Československo poslušně „připojilo" k politice Moskvy a realizovalo dodávky zbraní federální vojenské vládě (vojenských akcí se účastnili i čs. letci na bombardérech Il-28). Počet obětí konfliktu se odhaduje na půl až dva miliony. Po ukončení občanské války byly opět navázány obchodní a kulturní styky. Do nigerijského Lagosu byl v září 1968 jmenován nový rezident mjr. Ladislav Soška „Bergl” (2. tajemník velvyslanectví).

LEOPOLDVILLE (KINSHASA)V červnu 1960 se osamostatnila republika Kongo (později Zair). V září 1960 po státním převratu plukovník Joseph Mobutu (od r. 1965 hlava státu, a diktátor po dobu 32 let) nařídil diplomatickým misím SSSR a Československa opustit zemi do 48 hodin. V zahradě čs. vyslanectví se urychleně pálily dokumenty. Komunistické země do té doby intenzivně podporovaly bývalého premiéra Lumumbu, který byl považován západními státy za člověka Moskvy. V r. 1967 země znovu obnovila diplomatické styky. Československou rezidenturu v letech 1967-69 řídil mjr. Otakar Hromádka „Mařík”. Od října 1969 do r. 1970 pak pplk. Zdeněk Sedláček „Lenský” (ve funkci 1. tajemníka velvyslanectví, obr. dole). V r. 1970 byly ze země vypovězeni 4 sov. diplomaté a o rok později dalších 20 sovětských představitelů za “podvratnou činnost”.

LUANDAČs. rozvědka

LUSAKAČs. rozvědka

MAPUTOČs. rozvědka

TUNISRezidenturu od r. 1963 řídil kpt. Lubomír Valčík „Vašata”. 

RABAT (CASABLANKA)V Maroku se činnost rozvědky soustředila na aktivity proti USA jako hlavnímu nepříteli. Rozvědka zde například využívala svého agenta z guinejské Strany africké nezávislosti, který prošel bezpečnostním kursem v Československu a s pomocí kterého v červenci 1968 pod cizí vlajkou (národně osvobozenecké hnutí portugalských kolonií) naverbovala zaměstnance velvyslanectví USA v Rabatu. V letech 1962-66 rezidenturu řídil kpt. Lubomír Valčík „Vašata”, v období 1967-71 to byl mjr. Otto Fait „Forejt” (1. tajemník). V období 1966-70 byl starším referentem rezidentury mjr. Oldřich Dobeš „Doubek”.

VIENTIANERezidentura...

SANTIAGOV Chile do r. 1961 neměly státy Sov. bloku zastupitelské úřady (styky přerušeny od r. 1947 z důvodu údajného vměšování SSSR do vnitřních záležitostí). S obnovou diplomatických styků v říjnu 1961 schválil ministr vnitra L. Štrougal zřízení rezidentury v Santiagu. Ta spočátku zahájila činnost pod krytím obchodní kanceláře. Soustřeďovala se na boj proti hl. nepříteli USA prováděním vlivové politiky a aktivních opatření ve spolupráci s již existujícími rezidenturami v Latinské Americe. O zřízení rezidentury měla eminentní zájem KGB. V dubnu 1962 se rezidentem stal kpt. Emil Filip „Hejduk“. V r. 1963 byl zástupcem rezidenta jmenován por. Jaroslav Oktábec „Barták“ (vpravo). Ve funkci rezidenta byl od října 1968 do září 1970 jmenován mjr. JUDr. Ludvík Neckář „Nesvadba"(2. tajemník, tiskový, vlevo), 1971-73 mjr. Karel Král „Kuželka“ (vpravo nahoře). Po vojenském převratu v r. 1973 byly ukončeny diplomatické styky a tím zanikla legální residentura operující z vyslanectví. Úkoly převzala rezidentura v Peru. StB zřídila pod krytím podniku na výrobu bot nelegální residenturu, která především podporovala finančně komunistickou stranu v Chile. Spojení s centrálou udržovala pomocí tajnopisu a podplacených Indických diplomatů, kteří zneužívali diplomatickou poštu své země k převážení zpráv pro rozvědku StB. V období 1975-80 byl pověřen řízením mjr. Stanislav Buřival „Bosák” v legalisaci ředitele afilace PZO.

PHNOMPENHRezidentura s...

MANAGUAV r. 1979 došlo v Nikaragui k převratu a k moci se dostala marxistická strana Sandinisté. Významnou pomoc jim poskytl SSSR, který prostřednictvím KGB měl síť agentů uvnitř strany. V roce 1983 byla podepsaná dohoda mezi ministerstvem vnitra ČSSR a Nikraguou a koncem roku I. správa zřídila rezidenturu po linii 52. odboru. V letech 1984 - 1986 byl rezidentem pplk. Vlastimil Kálecký „Klouček” s úkolem navázat styky s bezpečnostními složkami Nikaragui, které dál umožnily úzkou spolupráci v plnění úkolů informačního charakteru, získávání materiálů na diskreditaci CIA (aktivní opatření). Rezidentura svou činnost vykonávala až do r. 1986, kdy byla zrušena.

MONTEVIDEORezidenturu v letech 1967-1971 řídil mjr. František Vacula „Jezerský” (1. tajemník, kulturní). V letech 1971-1976 byl řízením pověřen kpt. Vladimír Horák „Holubec”.

LA PAZV letech 1964-1969 byly přerušeny diplomatické styky mezi Bolívií a Československem. Dne 30. října 1964 bolivijská vláda přerušila diplomatické styky a nařídila československým diplomatům opustit do 24 hodin zemi. V pozadí případu stála aktivní podpora Československa probíhajícím levicovým protivládním demonstracím. Rezidentura I. správy MV, která zde působila, byla urychleně zrušena. Její likvidaci (ničení agenturných písemností, šifrového materiálu), zajištění materiálního vybavení a převezení částí na rezidenturu v Montevideu a na maďarský zastupitelský úřad zabezpečoval poslední rezident mjr. Karel Král „Kuželka” (II. tajemník), mjr. Jaromír Valeš „Valta” (HV KSČ při MV), kpt. Stanislav Zábrodský „Zapletal” a npor. Jaroslav Oktábec „Barták”. Všichni následně obdrželi pochvalu „za včasné a obětavé splnění náročného úkolu za mimořádně obtížné situace”.

KÁBULCentrála rozvědky vyslala v říjnu 1956 na velvyslanectví referenta rezidentury por. Augustina Peška v legalizační funkci vyslaneckého attaché. Od února 1966 odpovídal za rozvědné úkoly kpt. Miloš Perestý „Kalaš” (6. odb.) v legalizaci II. tajemníka ZÚ. Mezi hlavní úkoly patřilo odhalování činnosti západoněmecké a americké rozvědky v Afghanistánu, budování pomocné a perspektivní agentury z řad afgánských občanů (Guvernér, Abe, Herec), kteří měli styky a možnosti plnit úkoly proti rezidenturám USA a NSR. Tyto aktivity koordinovala se sovětskou KGB. Ve své činnosti se rozvědka opírala rovněž o ideoagenturu z řad čs. kolonie (Mirek, Baker, Reiman, Nop, Dok, Tatran, Tříska, Otol, Duhák). Nejvíc expertů zde působilo v poblasti vojenské, dále lékaři a experti OSN. Československo v zemi realizovalo několik vojenských projektů (projekt 101). „V důsledku zrady býv. pracovníka I. správy FMV (Josefa) Frolíka („Florián”), který rezidenturu Kábul po určitou dobu také řídil (z centrály - pozn. aut.), byly naše rozpracované akce v Afghanistanu přerušeny a rezidentura zrušena”. Po svržení monarchie (1973) a následně po vojenském převratu na čele s komunistickou Lidovědemokratickou stranou Afghánistánu v dubnu 1978 se k moci dostal dlouholetý agent KGB Nour Mohammad Tarakí. Ten byl na podzim 1979 svržen a popraven Hafizollahem Amínem, který se stal novým vůdcem. Amín nebyl oblíbenec Moskvy a další nepokoje přiměly politbyro KSSS realizovat svůj plán „bratrské pomoci”. Dne 27. prosince zahájil SSSR vojenskou invazi a při útoku na prezidentský palác byl Amin zabit příslušníky komanda KGB. Moskva vsadila na nového vůdce - dlouholetého agenta KGB Babraka Karmala, který „vedl” zemi v letech 1979-1986. Od poloviny r. 1978 do podzimu 1979 pobýval Babrak Karmal krátce jako velvyslanec, později již pod ochranou politbyra ÚV KSČ v ČSSR. V listopadu 1979 odchází Karmal tajně do Moskvy na jednání o novém uspořádání země. Vedení SSSR a KGB mu dne 27. prosince gratuluje ke „zvolení” předsedou prezídia Revoluční rady a v režii Moskvy pokračuje „bratrská pomoc” a začíná jeden z nejkrvavějších konfliktů studené války.

KALKATAČs. rozvědka

KAPSKÉ MĚSTOPo komunistickém převratu v r. 1948 vztahy s Jižní Afrikou ochladly. Generální konzulát v Kapském městě vedl jenom administrativní pracovník. V roce 1963 po přestěhování čs. zastoupení do Johanesburgu byl konzulát v Kapském městě uzavřen. Pravděpodobně v tom samém roce byla zrušena i rezidentura. V šedesátých letech byl vysazen do Vídně nelegál Jánoš Hartl (kr. jméno Robek). Ten se měl v případě vypuknutí ozbrojeného konfliktu mezi Východem a Západem přesunout do Kapského města a pomocí příručního radaru sledovat lodě proplouvající kolem Mysu Dobré naděje, neboť rozvědka předpokládala uzavření Suezského průplavu.

KODAŇK zřízení rezidentury v Dánsku došlo 22. března 1956. Mělo jít o těžiště činnosti rozvědky ve Skandinávii. Po roce 1969 však došlo k přehodnocení koncepce ve Skandinávii. Od roku 1969 do ledna 72 byla obsazena po linii politické rozvědky pouze st. referentem rezidentury mjr. Bohuslavem Jůzou „Jeník” (legalisace 2. velvysl. tajemník), který nedosáhl žádných výsledků ani v tipovací, ani v info produkci. V r. 1972 byl stažen do centrály. Před rokem 1969 na residentuře působili i spolupracovníci kontrarozvědných součástí MV. Později byla rezidentura zrušena, avšak v roce 1988 se opětovně uvažovalo o jejím otevření.

OTTAWAV polovině padesátých let (1956) řídil tamní rezidenturu mjr. Antonín Liška „Verner” (III. tajemník), zástupce byl do r. 1960 kpt. Lubomír Šefrna „Šumavský” (attaché). V letech 1965-1969 zde jako rezident působil mjr. Erhard Salomon „Seidl”. Dne 29. srpna 1969 byl rezidentem v Ottawě jmenován mjr. Josef Svoboda „Soukal” (1. tajemník). V roce 1959 se pod řízením kanadské RCMP stal „agentem” s krycím jménem RED Bořivoj Čelovský. Byl řízen Milanem Kleníkem „Koldou” a následně Miroslavem Čechem „Čadou” (vlevo). Díky jeho statečné činnosti byl v roce 1960 Čech „Čada” prohlášen za persona non grata. O své činnosti proti komunistické rozvědce vydal v roce 2003 knihu: „Moje střetnutí s rozvědkou StB”, kde popsal tristní praktiky komunistických rozvědčíků. V té době řídila residentura v Ottawě agenty Jiřího Škvora (uměleckým jménem Pavel Javor) „Orel” a Ivana Bujnu „Bivoje”.

LIMAVedení I. správy vyslalo v prosinci 1969 do Peru mjr. Richarda Hochmana „Charvát” v legalizační funkci obchodního přidělence s pověřením řídit zdejší rezidenturu. V letech 1973-75 rezidenturu řídil mjr. Zdeněk Propílek „Pomezný” (2. tajemník) a v letech 1975-85 pplk. Richard Hochman „Charvát”. V r. 1987 na obchodním oddělení jako ekonomický sekretář působil příslušník I. správy npor. Ing. Vladimír Baranay „Dubovský”.

ISLAMABÁD, KARÁČÍV r. 1956 byl náčelníkem rezidentury v Karáčí jmenován por. Jiří Brožovský „Bílek” (attaché), který její činnost zajišťoval společně s npor. Františkem Hrůzou „Hilner”. Činnost se primárně soustředila na získavání poznatků k obchodním oddělením ministerstva zahr. obchodu. Rezidentura byla později zrušena a okrajově byla problematika Pakistánu rozpracovávaná rezidenturou v Dillí. Dílčí zjištění byly poskytovány sovětské KGB.

sekretariát od 1.10.1979 vnitřní odbor 

47. odbor (Afrika, BSV)

23. odbor (výběr příprava řízení)

CÚV KSČ od1.4.1978

26. odbor - zahr. kontrarozvědka zřízeno k 1.12.1978

22. odbor plánování a analýz zrušeno k 1.10.1979

33. odbor (obrana objektů)

28. odbor (operativně-technický)

ochrana utajovaných skutečností OUS (12)

Zdravotnický ústav I. správy SNB ZdÚ zřízeno k 1.1.1981

I. správa FMV 1. říjen 1975 - 31. březen 1982

26. odbor (zahr. kontrarozv.)

inspekce náčelníka

zvláštní zálohy

CÚV KSČ

Zdravotnický ústav I. správy SNB ZdÚ

80. odbor (řízení rozv. práce na území ČSSR)

I. správa SNB 1. duben 1982 - 31. prosinec 1987

10. odbor plánování a analýzy

31. odbor (emigrace, IDC)

MOSKVA, LENINGRAD, KYJEVNejvětší „kontrarozvědně“ zaměřená rezidentura působila v Sovětském svazu – její pracovníci vyvíjeli aktivity zejména v Moskvě, Leningradu a Kyjevě, kde existovaly československé zastupitelské úřady. Tamní rezidentura FMV měla důležitou úlohu již jen proto, že udržovala a zprostředkovávala přímé kontakty s vedením Výboru pro státní bezpečnost SSSR (KGB). Současně v Sovětském svazu působilo v různých rolích několik tisíc československých občanů, jejichž „kontrarozvědná“ kontrola byla jedním z jejích hlavních úkolů.  Na rezidentuře v Sovětském svazu pracovalo v roce 1989 celkem čtrnáct pracovníků, mezi nimiž převládali muži – pouze jedna žena působila ve funkci sekretářky rezidentury (jako jediná působila před svým nástupem u I. S-SNB, tedy u rozvědky). Na generálním konzulátu v Kyjevě zastupoval rezidenturu pplk. Milan Nováček (vlevo) a na leningradském konzulátu působil pplk. Antonín Tábor (vlevo dole). Podle interních „zásad“ měli příslušníci na rezidenturách pracovat obvykle na období tří let, ale ve skutečnosti z nich někteří v zahraničí zůstávali na stejné pozici delší dobu. Nejdéle tehdy působil v Moskvě mjr. Petr Bucháček (vpravo), který do nelegalizované funkce II. tajemníka nastoupil 16. října 1985. V roce 1988 působilo na rezidentuře FMV v Sovětském svazu celkem 9 operativních pracovníků, kteří řídili 157 spolupracovníků (z toho 40 tajných spolupracovníků, 6 kandidátů tajné spolupráce a 111 důvěrníků).

BAMAKOBývalá kolonie, která získala nezávislost od Francie v r. 1960, krátce fungovala jako Federace Mali (Francouzský Sudán, Mali a Senegal). Vláda na čele s prezidentem a současně premiérem Modibo Keitou zahájila intezivní budování státu dle socialistického vzoru. Primární pomocí ze strany Prahy měli být dodávky zbraní pro 20.000 členů milic a “partyzánských oddílů” (dodávku nakonec realizoval SSSR). I. správa MV zde zřídila rezidenturu na podzim 1960, kde po odjezdu čs. vládní delegace zůstala v zemi působit mise poradců v oblasti bezpečnosti a měnové reformy (TS Tulipán). V rámci mise příslušníci I. správy kpt. Otakar Fait “Forejt” (od 1.12.1960 rezident) a npor. Václav Rychtařík “Rys” zřídili rezidenturu. Činnost dalších 6 poradců (mimo jiné pplk. Josef Huzlík “Hubač”) se zaměřila na budování nových bezpečnostníchh struktur. Na návrh expertní skupiny byla schválena a realizována struktura ministerstva vnitra. Na základě rozhodnutí politbyra ÚV KSČ byly poskytnuty zbraně, spojovací a operativní technika a školení kádrů v Československu. Tyto pozice pomáhaly I. správě získavat zpravodajské informace k západním službám a zahájit proti nim aktivní opatření (AO Turecko, AO Výzva). V rámci měnové reformy v Mali realizovalo Československo tisk bankovek. V oblastech jakou byla další ekonomická pomoc již Československo neumělo držet krok se západními státy. Země se stala další krajinou, kde probíhala konfrontace mezi Východem a Západem (zájmy Francie, USA, UK). Rezidentura v zemi působila do r. 1965. V listopadu 1968 vojenský puč v zemi M. Keitu svrhl.