Legislativa EE

Po obnovení nezávislosti Estonska dne 20. srpna 1991 a rozhodnutí vlády Estonské republiky o zastavení činnosti KGB v Estonsku (26. srpna 1991) bylo zahájeno jednání s KGB SSSR o ukončení činnosti Výboru pro státní bezpečnost KGB při Estonské socialistické republice (KGB ESSR) a také o předání archivních materiálů Estonské republice. Podle dohody podepsané dne 9. října 1991 předsedou vlády Estonska, předsedy KGB SSSR a KGB ESSR, měli signatáři povinnost zřídit třilaterální zvláštní komisi pro předání archiválií a archivních sbírek.

 

V říjnu 1991 ředitel estonské archivní rady Peep Pillak rovněž veřejně předložil požadavek na přesun materiálů KGB do národního archivu, který byl v té době reorganizován. Uplynul další rok a půl kdy vláda Estonské republiky dne 19. dubna 1993 vydala nařízení o předání materiálů KGB z archivu policejního sboru do národního archivního systému. Estonská archivní rada ustanovila komisi pro zahájení procesu převzetí materiálů. Zaměstnanci archivu byli zapojeni do kontroly inventáře materiálů, které měly být delimitovány. Do konce roku 1993 byla většina archivních sbírek Výboru pro státní bezpečnost ESSR spolu s příslušnými vyhledávacími pomůckami předána do depozitářů archivu v Tallinnu.

 

Faktem zůstává, že KGB nakonec předala  Estonsku jen menší část archivu. Osud dokumentů a spisů KGB ESSR, které v té době ještě nebyly archivovány zůstává dodnes neznámý. Nejcennější část, která byla Estonsku předána, nicméně umožňuje výzkum komunistických zločinů v období čtyřicátých a padesátých letech, umožňuje zjišťovat osudy obětí a identifikovat osoby, které se dopustily zločinů proti lidskosti. Kromě toho bylo v roce 1997 delimitováno do estonského národního archivu další malé množství zahraničních zpravodajských souborů KGB týkajících se Estonska. To, jak  tyto spisy estonské úřady získaly není přesně známo. V současné době je v 19 sbírkách Národního archivu zachováno celkem 114 431 souborů dokumentů KGB a sbírek fotografií.

 

V estonské společnosti záležitosti spojené s dokumenty KGB uchovávané v archivech již ztratily auru senzačnosti. Lidé dospěli k přesvědčení, že z těchto dokumentů již nelze očekávat  významné výpovědi a do značné míry se vyrovnali i se skutečnosti, že se jednotlivci intenzivně podíleli na spolupráci s KGB. Relativně podobné vnímání důvěryhodnosti dokumentů KGB jako historického zdroje převládá i u estonských historiků. To umožňuje, aby byly tyto dokumenty využity ve výzkumné práci.

 

Dle estonského zákona o archivnictví z roku 2011, je přístup ke všem archivním záznamům v Národním archivu umožněn každému, pokud se na danou věc nevztahují omezení, která jsou stanovena v zákoně o veřejných informacích, zákoně o ochraně osobních údajů, zákoně o státním tajemství a utajovaných informacích o zahraničních věcech, nebo v jiných právních předpisech.

Požadavky na ochranu osobních údajů, které se každým rokem snižují, začaly jasněji upravovat omezení přístupu k materiálům obsahujícím osobní údaje týkající se třetích stran. Zákon o ochraně osobních údajů (schválený postupně v letech 1996, 2003 a 2008) prošel v průběhu let pozoruhodným vývojem. Jedním z cílů nového zákona o ochraně osobních údajů (IKS) 8, který vstoupil v platnost v roce 2008, byla regulace zpracování osobních údajů pro výzkumné a statistické účely, které dříve stanoveny nebyly (IKS § 16 ). Obecným principem zákona je, že zpracování osobních údajů je povoleno pouze se souhlasem subjektu údajů (IKS § 10). Bez souhlasu je přípustné zpracovávat údaje těch jednotlivců od jejichž úmrtí uplynulo 30 let (IKS § 13). Realizace zásad zakotvených v nové legislativě rovněž rozšířila počet archivních sbírek KGB na které se vztahuje omezený přístup. V současné době lze bez omezení využívat pouze 4 sbírky KGB, z celkového počtu 19.

 

Základem pro omezení přístupu je IKS § 4 odst. 2, který definuje tzv. citlivé osobní údaje mezi celkovým souborem osobních údajů. Jsou to:

Informace o existenci a podmínkách použití archiválií s omezeným přístupem jsou veřejné. Veškeré archivní dokumenty v Estonsku, včetně materiálů bývalého KGB lze vyhledat prostřednictvím online Archivního informačního systému Národního archivu Estonska a Archivu města Tallinn. Archivní sbírky KGB a Ministerstva vnitra naleznete v adresáři sbírek Národního archivu. Materiály KGB a Komunistické strany ESSR jsou fyzicky uchovány ve městě Tartu v moderních depozitářích, které byly dokončeny spolu s hlavní budovou Národního archivu v roce 2016.

 

Podle badatelského řádu se v národních archivech omezení přístupu nejdříve uplatňuje na sbírku jako celek, ale při vydávání materiálů výzkumným pracovníkům jsou rozhodnutí o omezení činěna na základě jednotlivých souborů. Za účelem získání přístupu k archivním záznamům KGB, u kterých je přístup omezen, musí badatel uvést důvody proč žádá o zpřístupnění a archiv musí ověřit jestli se jedná o úřední nebo vědecký zájem. Za tímto účelem podává výzkumný pracovník žádost o zpřístupnění. Pokud právo výzkumného pracovníka na přístup k informacím pochází z právních předpisů (plnění úředních úkolů, získávání informací ke své osobě, přebírání s písemným souhlasem subjektu údajů nebo jiné takové okolnosti), poskytnuté důvody mohou být dostatečné, aby archiv neimplementoval rozhodnutí o restrikci.  Ve všech ostatních případech musí být v žádosti uvedeno popis tématu výzkumu a očekávaný výsledek, který by měl být co nejpodrobnější, protože vnitrostátní archivy rozhodují o poskytnutí přístupu formou diskuse.

 

V souhrnu lze říct, že v Estonsku dnes platí poměrně byrokratický model přístupu k materiálům KGB.