Legislativa DE
Legislativní rámec
Činnost Ministerstva Státní bezpečnosti bývalé Německé demokratické republiky skončila počátkem prosince 1989 obsazením okresních úřadoven rozzlobenými občany. Centrální budova ministerstva v Berlíně byla obsazena demonstranty 15. ledna 1990 a k tomuto dni byla nad dokumenty Stasi převzata kontrola. Archivy se dočasně podřídily státní správě archivů NDR a budovy začali hlídat policisté a členové občanských výborů.
Během revoluce svazky Ministerstva pro státní bezpečnost
sehrály důležitou roli a vedly k tvrdým debatám ohledně dalšího otevírání archivů. Samotná Stasi byla jenom mocenským nástrojem a vykonavatelkou vůle komunistické strany SED. Cílem bylo odkrýt informace o strukturách moci, otevřeně řešit nespravedlnost a zpřístupnit informace, které byly nezbytné pro vyrovnání se s minulostí. Šlo o využití materiálů Stasi k opačnému účelu než pro který vznikly.
Rychlé otevření archivů a práce se soubory bývalé tajné policie bez restrikce ze strany archivu představovalo právní problém. Šlo o nový problém, společensko-politickou situaci, ke které doposud neexistovala historická paralela.
Zákon o zpřístupňování dokumentů Stasi (Stasi-Unterlagen-Gesetz, nebo li zkráceně StUG) ze dne 20. prosince 1991 vymezil rámec pro komplexní vyrovnání a pochopení minulosti i pomocí svazků Stasi. Tento proces je kontinuální a dodnes nebyl ukončen.
Komunistické Ministerstvo pro státní bezpečnost provozovalo obrovský vyhledávací nástroj – centrální systém kartoték. Tyto kartotéky obsahovaly informace shromážděné ministerstvem pro státní bezpečnost k zájmovým osobám (soubor F 16), souborům (F 22), kódům a krycím jménům (F 77), ale také ulic a důležitých objektů (F 78).
Skutečnost, že tyto kartotéky byly převzaté prakticky v nepoškozeném tvaru, hrála rozhodující roli při následném používaní archivu Stasi pro nové, zákonem stanovené účely. Dnes se tyto kartotéky využívají jako centrální místo pro zjištění, zda osoba byla sledována a jestli k ní existují rovněž svazky.
Celkový objem zachráněných svazků a spisů Stasi obsahuje:
- Dokumenty v přibližné délce 111 km a přibližně 41 milionů evidenčních karet.
- Filmové dokumenty, kterých délka odpovídá přibližně 47 km
- Pytle s roztrhanými a skartovanými dokumenty: 15 000 pytlů, které obsahují materiál, který lze rekonstruovat
- Audiovizuální média (fotografie, lms, videa, audio pásky): cca. 1,7 milionu
- A dále několik počítačových souborů, nakolik Stasi používala počítačovou techniku již od 60. let.
Instituce spravující archivní dokumenty
Archiv Ministerstva pro státní bezpečnost se stal agendou Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty státní bezpečnosti bývalé NDR (der Bundesbeauftragte für die StasiUnterlagen der ehemaligen DDR, tedy BStU). Prvním zmocněncem se stal Joachim Gauck. Opakovaně byl zvolen Spolkovým parlamentem na 5leté období v letech 1990 - 2000. Archivy zůstaly decentralizované a nacházejí se na původních místech v Berlíně a bývalých regionálních správách. BStU podléhá pouze právnímu dohledu federální vlády (§§ 35 a násl.) a co se týče základních otázek zmocněnci radí poradní výbor (§ 39 StUG), jehož členové jsou jmenováni federálním parlamentem a jednotlivými federálními státy.
Jako hlavní úkol ze zákona má BStU výhradní pravomoc nad správou archivů Stasi, což je úzce spojeno s povinností zpřístupňovat a povinností předávat soubory Stasi k použití (§§ 7 a násl. StUG) výhradně k účelům uvedeným v zákoně, tj. použití se přísně váže na určitý účel (§§ 4, odst. 1, 29, 32, odst. 4, ZS).
Množství žadatelů v lednu 1992 překonalo všechny prognózy. Do března 1992 bylo podáno 200 000 žádostí a v roce 1995 jich bylo již více než 1 milion. V roce 2016 bylo podáno celkem 64 000 žádostí o zpřístupnění.
Německý Bundestag (parlament) dne 9. června 2016 rozhodl, že současný přístup k archivům Stasi dle zákona se má udržet i do budoucnosti. Tomuto rozhodnutí předcházelo jiné doporučení odborné komise německého parlamentu z 5. dubna 2016, které říkalo, že archivy Stasi mají být začleněny do německého spolkového archivu (Bundesarchiv), přičemž si stále zachovají určitou organizační nezávislost a zůstanou ve svém historickém sídle v Berlíně.