Vědecko-technická rozvědka

Samostatný úsek, linie rozvědné činnosti I. správy MV. Jako samostatný vědecko–technický útvar se její vznik datuje k 1. květnu 1955. Samostatný odbor (11. odbor) vědecko-technické rozvědky (VTR) byl založen dle sovětského vzoru a jeho cílem bylo získavání vzorků, zařízení, plánů, výrobných postupů a technologií v oblasti: metalurgie, automatizace, atomistika - energetika, strojírenství, výpočetní techniky, chemie, elektroniky, zbrojní techniky, atp. Úkoly vědecko–technické rozvědky (VTR) schvaloval politický sekretariát ÚV KSČ a vláda jako zvláštní opatření. VTR měla nejvyšší podíl personálu s ukončeným vysokoškolským vzděláním a pracovala především proti výzkumným institucím, univerzitám a podnikům svobodného světa. Mezi stěžejní úkoly bylo získávání embargovaných technologií, které na komunistické země uvalila mezinárodní organizace CoCom (Coordinating Committee for Multilateral Export Controls). V úzké součinnosti s KGB se množství získaných vzorků a technologií dostalo do SSSR. V první polovině 60-tych let se označení VTR odboru změnilo na 16. odbor (5 oddělení: USA, Kanada, Japonsko, Mexiko, Indie, V. Británie, Švédsko; Německo, Rakousko a Dánsko; Francie, Itálie a Holandsko; studijní oddělení a stipendisté). Po změně od ledna 1964 byla VTR 5. odborem. VTR působila prostřednictvím rezidentur, obchodních zastoupení (PZO) primárně ve vyspělých západních zemích a Asii (Japonsko).

Do r. 1968 se považovala za nejúspěšnější součást a dle zprávy bývalého náčelníka rozvědky Josefa Housky se "výsledky práce jednoho důstojníka vědecko-technické rozvědky vyrovnaly výsledkům jedenácti špičkových pracovníků Československé akademie věd". Ministerstvo vnitra se prostřednictvím VTR aktivně podílelo na budování národního hospodářství ČSSR a pro státní podniky smluvně zajišťovalo “nákupy" embargovaných technologií důležitých pro výzkum a výrobu. Hodnota ukradených vynálezů šla do miliard Kčs a respektování patentových, autorských, licenčních či jiných práv nehrálo žádnou roli a do oběhu se dostalo množství “nových” výrobků (vitamíny, pneumatiky, kosmetika, chemie, počítače, atp.). S výsledky práce vědecko-technické rozvědky je tedy možno se setkat ve všech hlavních odvětvích národního hospodářství...

V srpnu 1968 vznikla na VTR nejsilnější opozice proti okupantům a vedení rozvědky si nevědelo určitou dobu se situací rady. Usnesením 64. schůze sekretariátu ÚV KSČ ze dne 16. listopadu 1969 byl schválen návrh na ustanovení mjr. Věroslava Sobka „Šedivý” (obrázek) do funkce náčelníka Správy „C“ (VTR v letech 1969-1971 v rámci reorganizace I. správy byla označována jako Správa C), kde vystřídal mjr. Jiřího Vojtu „Voborník” (náčelníkem od 1. 3. 1969 do 31.8.1969).  Následně Sobek již v hodnosti podplukovníka zahájil konsolidaci a politickou očistu úseku VTR, kde byla většina pracovníků vyměnena. Při reorganizaci  v r. 1969 byl 5. odbor (VTR) rozdělen na dva odbory (1. odbor a 2. odbor VTR) a VTR jako celek povýšil na samostatnou linii. Od r. 1974 v rámci reorganizace bylo značení odborů změneno na 69. odbor (operativní) a 74. odbor (analyticko-informační). V této podobě VTR vydržela až do zániku StB.

VTR využívala rovněž formu dlouhodobé legalizace pro vysazení svých pracovníků do podniků zahraničního obchodu. Například funkce náměstka ředitele v PZO KOVO, který měl zodpovědnost za dovozy veškeré výpočetní techniky do Československa, byla dlouhodobě obsazována pracovníky 69. odboru. Tak měli ideální krytí pro jednání se zahraničními partnery při hledání způsobů jak dostat do ČSSR embargované počítače.

Viz také: 1. správa FMV, 69. odbor I. správy, 74. odbor I. správy

---