Rumunsko

Legislativní rámec

Na konci devadesátých let byl v rumunském parlamentu předložen první návrh zákona, který umožnil nahlížení do archivů Securitate. Návrh zákona byl předložen senátorem Rolnické strany Constantinem Ticu Dumitrescu. Ten byl bývalou obětí komunistické diktatury a předseda Asociace bývalých politických vězňů. Institucionálním modelem této iniciativy byl německý Úřad spolkového zmocněnce pro záznamy státní bezpečnosti bývalé Německé demokratické republiky (BStU). Poté, co zákon prošel několika pozměňovacími návrhy v prosinci 1999 byl nakonec přijat jako zákon č. 187 "o přístupu ke spisům a o zpřístupnění Securitate jako politické policie."

Během prezidentského volebního období liberálního demokrata Emila Constantinesca byl přijat obdobný zákon, který umožnil vytvoření Národního výboru pro studium archivů Securitate (CNSAS) v roce 2000. CNSAS byla zamýšlena jako neformální lustrační agentura podobná Bulharské Komisi pro dokumentaci, ale během téměř dvaceti let své činnosti prošel mandát CNSAS a rozsah jeho činností mnoha změnami a legislativními úpravami.

Úřad CNSAS byl vytvořen jako rozpočtová instituce pod dohledem parlamentu, v jeho čele stojí jedenáctičlenná rada, jejíž členové byli a jsou nominováni politickými stranami, církvemi nebo jinými veřejnými institucemi po dobu šesti let. Zákon pověřil instituci úkoly preventivního prověřování a zveřejňováním informací o veřejných činitelích, kteří v minulosti spolupracovali s komunistickou státní bezpečností. Rovněž zákon uložil CNSAS spravovat přístup k dokumentům pro bývalé oběti a odbornou veřejnost a postupné převzetí archivů bývalé politické policie pro účely vzdělávání a dalšího výzkumu.

Teprve v roce 2003 vláda sociálních demokratů odsouhlasila rozšíření externích archivních kapacit pro odtajněné materiály předávaných CNSAS bezpečnostními službami po roce 1989 (rumunská informační služba / Serviciul Român de Informaţii - SRI, Foreign Intelligence Service / Serviciul de Informaţii Externe - SIE a Vojenský archiv a dokumentační služba / SADM).

Dne 28. února 2005 Nejvyšší rada obrany (CSAŢ) vydala usnesení o urychleném převodu 12 000 bm. dokumentů ke700 bm dokumentů, které se převedla SRI do archivů v uplynulých pěti letech. Nouzové nařízení č. 149 ze dne 10. listopadu 2005 stanovilo nové skutečnosti, které zaručovali řádnou činnost instituce. Další dokumenty byly společnosti CNSAS převedeny v roce 2007; kdy množství dokumentů předaných do archivu dosáhlo 20 000 metrů. CNSAS tak mohl plně dodržovat úkoly stanovené zákonem.

Velký konflikt týkající se pravomocí CNSAS vypukl na počátku roku 2008 na základě soudního sporu o údajné spolupráci s komunistickou tajnou policií místopředsedy Senátu Dan Voiculescu. Advokát Sergiu Andon, předseda Dolního sněmu, požádal Ústavní soud o přezkum zákona č. 187/1999. Usnesení Ústavního soudu č. 51 ze dne 31. ledna 2008 prohlásilo zákon z roku 1999, kterým se zřizuje CNSAS a následné vládní nařízení, které upravovalo jeho činnost, za protiústavní. Liberální vláda Călina Popescu-Tăriceanu zabránila situaci rychlým schválením dvou komplementárních nouzových vyhlášek. Za rozhodující podpory poradce předsedy vlády pro bezpečnostní politiku, veřejného intelektuála Mariuse Oprea parlament v prosinci toho roku jednohlasně přijal nový zákon č. 293/2008. Zákon je dodnes v platnosti a stanoví rámec pro fungování instituce.

Převzaté dokumenty od Rumunské zahraniční zpravodajské služby (SIE) jsou strukturovány stejným způsobem jako archívy kontrarozvědky (bývalá Securitate). Obsahují „zpravodajský“ fond (Fond Informativ), fond „agenturní sítě" (Fond Reţea) a "dokumentační“ fond (Fond Documentar). Soubory vojenské kontrarozvědky nebyly CNSAS dosud systematicky zpracovávány.

Instituce spravující archivní dokumenty

Národní rada pro studium archivů bezpečnosti je instituce, která spravuje archivy bývalých komunistických tajných služeb v Rumunsku a vyvíjí vzdělávací programy a výstavy za účelem uchovávání vzpomínek obětí komunistického režimu. Jedním z nejdůležitějších veřejných služeb CNSAS je možnost individuálního přístupu ke svazkům státní bezpečnosti.

Oprávněná osoba dle zákona může získat přístup k příslušným svazkům, které se týkají její minulosti. Nicméně výzkumné podmínky nejsou zdaleka ideální kvůli několika faktorům, jako je malá velikost badatelny nebo nadměrná pracovní zátěž archivního personálu. Profesionální výzkumní pracovníci a jednotliví občané, kteří žádají o vlastní soubor, musejí čekat delší dobu, což by mohlo poškodit v jejich právu na přístup k příslušným dokumentům zejména ty, které patří k starší generaci. Časově náročné postupy pro identifikaci bývalých spolupracovníků anebo důstojníků jsou dalším potenciálně nevýhodným faktorem pro starší žadatele. CNSAS neobsahuje integrovaný katalog, který by mohl poskytnout veškeré relevantní informace o tom, které dokumenty jsou dosud nadále u zúčastněných stran (speciálních služeb anebo jiných poboček veřejné správy), takže žadatel nemusí na základě své první žádosti obdržet všechny dokumenty ke své osobě.